Sebevědomí versus vlastní hodnota: Biblický pohled

Sebevědomí je založeno na subjektivním a emocionálně pokřiveném názoru na nás samotné. Malou holčičku může rodina, přátelé i neznámí lidé, chválit za to, že je krásná. Pokud dostatečně často slyší chválu, může to způsobit vědomí, že má hodnotu, protože je krásná. Bude mít vysoké sebevědomí tak dlouho, dokud si bude myslet, že je krásná.

Ale co se stane v dospívajícím věku, když se jí objeví na tváři pupínky? Její sebevědomí je v troskách. Ztratí sebevědomí, které měla, jednoduše proto, že její vlastní hodnota je založena na jejím vzhledu. To může vysvětlovat, proč tak mnoho žen a dokonce i dospívajících je ochotno podstoupit nějaký druh operace, aby vylepšily svůj vzhled. Základním problémem by mohlo být, že jejich sebevědomí je postaveno na tom, jak vypadají.

U některých je sebevědomí postavené na úspěchu. Když splníte cíle, které jste si pro sebe nastavili, máte tendenci se cítit sami se sebou spokojení. Když se Vám nepodaří dosáhnout cíle, které jste si nastavili, máte tendenci se cítit sami se sebou nespokojení. Je tu nějaký způsob se vymanit z této střídavé horské dráhy – sebelásky a sebe-nenávisti?

Rozdíl mezi sebevědomím a vlastní hodnotou

Problémy s konceptem sebevědomí jsou následující:

1. Není biblický, ale vyvinul se v myslích lidí, vzbouřených proti Bohu.
2. Je založen na našem vlastním vnímání nás samotných.
3. Podléhá změnám.

Představy o naší hodnotě by se neměly měnit s každou změnou v naší osobní situaci. Neměli byste mít dnes o sobě lepší mínění, protože jste byli právě povýšeni a zítra se cítit bezcenně, protože Vás vyhodili. Váš vzhled, Vaše úspěchy nebo Vaše hmotné vlastnictví neurčují Vaši hodnotu jako jednotlivce. Co si o Vás myslí ostatní nebo dokonce to, co si o sobě myslíte sami, také neurčuje Vaši osobní hodnotu. Pamatujte také na to, že společenský pohled na krásu je daleko od reality.

Nastal čas, abychom odhodili tuto představu sebevědomí a nahradili ji biblickým pohledem. Spíše než se snažit o větší sebevědomí, bychom se měli snažit pochopit jak jsme hodnotní pro Boha. Jasnější pohled na to, jakou hodnotu pro Boha představujeme, bude mít za následek trvalý pocit vlastní hodnoty.

Římanům 5:8 nám říká:

Pokud byl Ježíš ochoten opustit svoje vznešené místo v nebi, trpět ponížení, mučení a smrt proto, aby jsi se TY s ním mohl radovat navždy v nebi, potom máš nesmírnou hodnotu. To, jak jsi hodnotný pro Boha, se nikdy nezmění. Stojíš mu za život Jeho jediného Syna. Filipským 2:8 říká o Ježíši toto:

Ježíš prošel zkušeností smrti, protože chtěl s Tebou žít na věky po svém boku. Tvůj věčný život byl zaplacen nesmírným darem – Kristovým životem. 1. List Korintským 6:20 říká:

A nejen to, uvědomili jste si už, že jste pro Boha zdrojem radosti? Je to pravda:

Nikdy nepochybuj o své hodnotě, kterou máš pro Boha. Máš pro něj nevyčíslitelnou hodnotu.

Je smutné, že ti, kteří neznají lásku Boží, nemají jasnou představu o své vlastní hodnotě. Pro ně musí sebevědomí pocházet z jakékoliv pozitivní zpětné vazby, kterou mohou dostat od ostatních a z pozitivního sebehodnocení ve vztahu ke společenským standardům. Často to, co označujeme jako sebevědomí u těch, kteří Boha odmítají nebo jej neznají, je jednoduše hrdostí, která je přechodná, protože je založená na hodnocení sebe sama v daný okamžik. Nejen to, ale pýcha je hřích, který má svůj původ v srdci Satana.

Přísloví 8:13 říká:

Hrdost může způsobit, že se budete cítit momentálně dobře, ale nikdy nemůže nahradit vlastní hodnotu zakořeněnou v Bohu, který je stálý a neměnný v lásce k nám.

Toto je důležitý bod: Bůh nás miluje ne proto, že bychom byli bezchybní. Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. A nikdy nezachraňuje nikoho v hříchu, ale z hříchu. Když hřešíte a cítíte se špatně, to je důsledek, že cítíte účinky varovného systému, který Bůh vložil do lidské mysli. Bůh řekl Satanovi po té, co svedl Evu k hříchu: „A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její“ Genesis 3:15. Takže nestálý, provinilý pocit, když zhřešíte a vzdalujete se od Boží slávy, je dar od Boha, aby vám pomohl cítit potřebu očištění od Beránka Božího, který snímá hříchy světa (viz. Jan 1:29)

Uznáním, že jsme hříšníci, není třeba snižovat naši vlastní hodnotu

Není správné učit, že byste se měli vzdát svých provinilých pocitů, když jste zhřešili. Když si uvědomíme, co vše Bůh udělal pro naše vykoupení, že dal svého Syna místo nás, naše hodnota se vlastně zvyšuje. Rozdíl je v tom, že v moderní teologii o sebevědomí, pozvedáte sami sebe sebevědomým postojem. Zatímco v biblickém myšlení nás pozvedá Bůh tím, že ti ukáže tvoji hodnotu a svoji lásku k nám tím, že za nás zemřel. V křesťanském pohledu na svět přijímáte Boží pohled na sebe vírou, i přes své chyby a nedostatky a žijete z Boží lásky, kterou On dává v hojnosti každý den vašeho života. Pak i přes zkoušky a zklamání, které mohou přijít do cesty, můžete zůstat v bezpečí v lásce Kristově.

Například, Robert Schuller ve své knize Sebevědomí: Nová reformace (Self-esteem: The New Reformation) publikuje tato pokroucená prohlášení:

Ježíšovým posláním nebylo, aby lidé měli dobrý pocit z toho, jak jsou dobří. Odvážně poukázal na hříchy povýšených církevních představitelů a nazval je „plemenem zmijí“, avšak jemně poučil ubohé hříšníky: „jdi a nehřeš více“. Ježíšův zápas byl vůči Satanovi a hříchu, ne proti nízkému sebevědomí.

Schuller také napsal toto:

Robert Schuller je v přímém rozporu s Biblí, když popírá zkaženost lidského srdce, Jeremiáš 17:9 prohlašuje: „Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné“. Bible také učí, že Satan spáchal prvotní hřích, když se vzbouřil proti Bohu a Jeho vládě. Bez ohledu na to, jak Schuller a ostatní by rádi nově definovali hřích, Bible mluví jasně, že „hřích je přestoupení zákona“ (1. Janova 3:4) A nikdo z nás nemůže tvrdit, že jsme bez hříchu, protože 1. Janova 1:8 nám říká: „Říkáme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.“

Římanům 3:23 potvrzuje, že „všichni zhřešili a chybí jim Boží sláva.“ Když si člověk uvědomí tuto pravdu a cítí potřebu Spasitele, může se obrátit k Ježíši pro spasení. Uvěřit Schullerově lži znamená ztratit Boží dar pro věčný život.

A i když je pravda, že nás Ježíš miluje, i když jsme hříšníci, ve skutečnosti je nás Soudce. Schuller může říci, že Bůh uděluje „neodsuzující lásku“, ale Bible nám říká, že „všichni přece musíme stanout před Kristovým soudem, aby každý z nás dostal odplatu za to, co v těle vykonal, ať už to bylo dobré anebo zlé“ (2. Korintským 5:10). Ti, kteří žijí ve vzpouře vůči Bohu, s ním budou muset zúčtovat. Mezi nimi bude mnoho “náboženských” lidí, kteří věřili ve svoji vlastní spravedlnost, spíše než v Kristovu spravedlnost (viz Matouš 22:11-12 a Filipským 3:8-9).

Hnutí o sebevědomí je sebestředné, není zaměřené na Krista. Ale Bible nabízí lepší pohled na to, jak bychom měli sami sebe vidět. Ellen Whiteová popisuje správný křesťanský pohled:

Bůh k nám ohledně tohoto tématu jasně promlouvá. Přečtěte si Biblické principy pro rozvoj zdravého vnímání vlastní hodnoty.

Autor:

Tammie Burak – Tammie Burak je spisovatelka na volné noze, která ráda píše o tématech víry, zdraví, přírody a vzdělávání. Píše pro děti i dospělé.