Stará a Nová smlouva

Boží smlouva

Smlouva je dohoda mezi dvěma stranami. Je to slib.

Když do světa vstoupil hřích, Bůh začal okamžitě jednat, aby tuto situaci napravil. Dal lidstvu druhou šanci jak být znovu v souladu s Boží vládou, což je jediný způsob, jak lze žít věčný život šťastně. Tuto druhou šanci člověk dostal prostřednictvím slibu, že nebudeme muset trpět konečnou cenu za hřích, ale skrze milostí skrze víru přijmout zástupnou oběť.

Někdo byl ochoten převzít náš trest a ten někdo byl samotný Bůh. Bůh Syn zaslíbil, že jednoho dne převezme náš trest. Avšak aby člověku vysvětlil jak veliká a významná oběť to je, na chvíli pozdržel naplnění tohoto slibu a tuto lekci o Boží lásce učil skrze systém symbolů (předobrazů). Udělal to skrze to, co známe pod názvem Stará smlouva. List Židům trošku přibližuje o co šlo:

Symbolismus Staré smlouvy

Stará a Nová smlouva pracují velmi podobně jako rukavice a ruka. Rukavice by bez ruky neměla absolutně žádnou cenu. Stejně tak je to se Starou smlouvou či obětním systémem a obřadními zákony. To vše bylo stvořeno, aby osvětlilo skutečný význam Božího zaslíbení.


Vše, co utvářelo pozemský svatostánek a jeho službu, mělo speciální význam a něco představovalo. Například vchod do svatostánku tvořila brána, která představovala Ježíše, neboť On řekl u Jana 10:9: “Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.”

Vnější stěna nádvoří svatostánku byla utvořena z čistého bílého plátna, což představovalo Kristovu spravedlnost a to jak nás s ní přikrývá.

Obětní oltář představoval Ježíšovu smrt na kříži:

Umyvadlo, kde kněží prováděli své obřadní umývání představovalo Ježíše jako onu živou vodu a smytí hříchů:

Z nádvoří poté kněží vcházeli do svatyně, ve které se nacházel stůl s chleby předložení (Ježíš jako chléb života – Jan 6:35), svícen (Ježíš, světlo světa – Jan 8:12) a kadidlový oltář.

Poté, jednou za rok kněz vcházel do nejsvětější svatyně, kde se nacházela truhla smlouvy. V truhle ležely kamenné desky Desatera přikázání. Přikrývala je tzv. slitovnice, která představovala Boží milost a slitování nad námi, navzdory tomu, že jsme porušili Jeho zákon.

Je důležité poznamenat, Desatero přikázání, tedy Boží morální zákon, který představoval Jeho povahu, byl umístěn dovnitř truhly smlouvy, což znázorňovalo jeho věčnou platnost. Naproti tomu obřadní zákon (kniha zákona) byl uložen vedle truhly smlouvy, což znázorňovalo jeho dočasnou povahu.

Tímto jsme se pouze dotkly rozsáhlého a obdivuhodného symbolismu svatostánku. Pojďme se však nyní podívat na to, jak do sebe Stará a Nová smlouva zapadají.

Naplnění Staré smlouvy

Představili jsme si Starou smlouvu (obětní systém a obřadní zákony) a co představovala. Ježíšovo splnění slibu, tedy Jeho život na zemi a Jeho smrt na kříži, je Nová smlouva. Jedná se o naplnění Staré smlouvy, neboli o to, na co ta stará po celou tu dobu čekala.

Bez Ježíše, který přišel a splnil svůj slib, by byl každý obřad či oběť beze smyslu a nic by neznamenal. Byly jednoduše stínem toho opravdového řešení hříchu – Ježíše Krista.

Někteří lidé tvrdí, že Bůh Staré smlouvy je jiný, než Bůh Nové smlouvy a že Izrael byl pod zákonem a my jsme nyní pod milostí. Ale pokud studujeme svatostánek, což jsme pouze ve stručnosti udělali, jasně vidíme, že Židům bylo kázáno to stejné evangelium skrze předobraz.

Jakmile Ježíš naplnil svůj slib, jeho předobraz již nebyl potřebný. Byl naplněn na kříži:

Součástí obřadního zákona bylo mnoho hodovních svátků a speciálních svátků, nazvaných soboty, kdy lidé prováděli určité obřady na připomínku Boží milosti a požehnání, které se jim dostalo. Tyto soboty nejsou to stejné jako sobota ze 4. přikázání. Například Pesach se slavil jako připomínka vyvedení Izraelitů z Egypta. Tyto svátky a obřady již nebyly po Ježíšově smrti potřebné, protože nyní hledíme na kříž, jako na připomínku Boží veliké lásky a milosti.

Obřadní zákon byl dokonalým způsobem, jak mohl Kristus představit plán spasení izraelskému lidu, aby tak mohli porozumět spasení skrze milost ještě předtím, než skutečně přišel a svůj plán splnil. Celý systém spolu se svatostánkem, obětním systémem, svátky a kněžskými róbami, byl předobrazem, jehož naplněním je Kristus. Vše, co Židé dělali směřovalo k Mesiáši. A tak Boží smlouva zůstává a je živá na svědectví pro nás i v naší době. Ježíš byl a je tím slibem a pokud jej přijmeme vírou, můžeme mít věčný život.

Přečti si další článek – Návrat Krista po skončení milénia

Autor:

Amazing Discoveries