Amazing Discoveries | Úžasné objevy
Úvod > Evoluce vs Stvoření > Články > Podstata sporu > Můj osobní konflikt – prof. Dr. Walter Veith

Na univerzitě, na které jsem získal své pregraduální vzdělání a později strávil většinu své pozdější akademické kariéry jako přednášející a vědecký pracovník v oboru zoologie, věřila většina mých kolegů v tradiční model darwinismu, do kterého zahrnovali také gradualismus. Ačkoli neo-darwinistický pohled obsahující teorii tzv. přerušované rovnováhy, prosazený americkým paleontologem a evolučním biologem Stephenem J. Gouldem (1941–2002) z Harvardské university a dalšími vědci, mel také mnoho zastánců. To vedlo v diskusních seminářích o evoluční biologii k mnoha vášnivým debatám. Gradualismus (t.j. názor, že evoluční změny se objevují postupně tak, jak se organismy adaptují na změny ve svém prostředí, a náhodné životaschopné mutace jsou v něm vybírány procesem přírodního výběru) je ve skutečnosti jediný model, který splňuje předpoklady tradičního evolučního modelu, a reprezentuje názory, které zastával sám Charles Darwin (1809–1882). Ve své knize O původu druhůi píše:

Kdyby mohlo být dokázáno, že jakýkoli existující komplexní orgán se nemohl utvořit mnohačetnými, postupnými, nepatrnými modifikacemi, moje teorie by se absolutně zhroutila.1

Model přerušované rovnováhy (představa, že změny se v čase neodehrávají postupně, nýbrž že organismy prožívají dlouhá období stability či rovnováhy, a že tato období stability jsou přerušována krátkými obdobími prudkých změn vlivem změn okolního prostředí) se zrodil z nutnosti, protože fosilní záznam zjevně nepodporuje gradualistický model postupných změn.

Zkameněliny vypovídají o náhlém objevení se mnoha životních forem, kterému se odborně říká ,Kambrická exploze‘. Rozmanité formy života tehdy doslova explodovaly do existence, dokonce včetně kmene strunatců, kam patří i člověk. Toto dilema měla vyřešit právě teorie přerušované rovnováhy, která má však velký vliv také na časovou osu, protože náhlé změny vyžadují kratší časová období, než by požadoval gradualismus. Je až neuvěřitelné, s jakou flexibilitou je vědecká komunita ochotná přijímat nová paradigmata, jen pokud zapadají do celkového evolučního rámce (evolučního paradigmatu). Z geologického sloupce mohou najednou zmizet i stovky milionů let, aniž by to někoho z řad evolucionistů nějak zvlášť znepokojovalo. Kdyby se však kreacionista pokusil napadnout v současnosti přijímaný časový rámec evoluce, pak by se dokonce i soupeřící skupiny uvnitř evolucionistického tábora daly dohromady, aby ho jednohlasně odsoudily.

Pomyslný krok od „přerušované rovnováhy“ k individuálnímu stvoření už opravdu není tak velký. Kreacionista předpokládá náhlé „vynoření se“ rozmanitých forem života stejně tak, jak je nalézáme v tzv. Kambrické explozi. Posloupnost změn v evolučním myšlení, jak jsem je právě popsal, je zároveň shrnutím mé osobní „evoluce“ v pochopení zmiňovaných témat.

Jako pregraduální student jsem se upsal gradualismu, poté, s rozšířením vhledu do celé problematiky na postgraduálním stupni, jsem přešel do neo-darwinistického tábora a podporoval model přerušované rovnováhy. Kdykoliv jsem byl konfrontován s pravdivostí biblických textů s ohledem na jejich historický a prorocký obsah, byl jsem nucen přehodnotit své názory na Bibli jako celek. Jedním z mých největších problémů zůstala otázka původu, a to mne přivedlo k jejímu podrobnějšímu studiu.

Byl jsem tak hluboce zakořeněn v evolučním paradigmatu, že mne to stálo mnoho vědeckého zkoumání, než jsem vůbec začal uvažovat o případném jiném modelu. Naštěstí jsem měl možnost navštívit mnoho různých nalezišť po celém světě, odkrývajících důkazy pro katastrofický model, která jsou v souladu s tím, co je o historii světa zapsáno v Bibli, a která jsou zároveň v přímém rozporu s gradualistickým evolučním paradigmatem o původu druhů.

Až na základě vědeckých důkazů jsem začal postupně měnit svůj pohled na svět. Zároveň jsem zjistil, že vědcům se tento typ proměny nepřijímá snadno. Koncept nadpřirozeného původu vesmíru a života je v přímém protikladu k evolučnímu způsobu myšlení, jak krásně vystihl genetik a zastánce evoluční teorie Richard Ch. Lewontin (narozen 1929), když napsal:

Stojíme na straně vědy přes zjevnou absurditu některých jejích konstrukcí; navzdory jejím nesplněným extravagantním slibům ohledně zdraví a života a navzdory shovívavosti vědecké obce k neopodstatněným příběhům ušitým na míru, protože máme předchozí smlouvu s materialismem. Nejde o to, že by nás metody či instituce vědy nějak donutily k přijetí ryze materialistických vysvětlení reálného světa, ale právě naopak o to, že jsme tlačeni svou vlastní náklonností k apriori materiálním příčinám, ve snaze vytvořit nástroj zkoumání světa a soubor názorů, který produkuje pouze materialistická vysvětlení bez ohledu na to, jak neintuitivní a matoucí jsou pro všechny nezasvěcené. Navíc, materialismus je absolutistický, protože nemůžeme dovolit, aby nám jakékoliv nadpřirozeno vkročilo do dveří.2

Zajisté, materialistický světový názor neponechává žádný prostor pro Stvořitele, a tak si nemohou jeho zastánci a propagátoři dovolit, aby jim „nadpřirozeno vkročilo do dveří“.

Bitevní linie mezi kreacionismem a evolučním (naturalistickým) pohledem na původ druhů jsou velmi zřetelné. Anglický biolog Thomas H. Huxley (1825–1895), který je známý svým prosazováním Darwinova evolučního modelu a který za své úsilí dokonce získal přezdívku „Darwinův buldok“, vše v kostce shrnul v jednom svém prohlášení, když řekl, že žádný člověk nemůže být zároveň „dobrým synem církve a loajálním vojákem vědy“.3

Richard Dawkins (narozen 1941), pravděpodobně nejvýznamnější britský (Oxford) darwinista, napsal ve své knize „Slepý hodinář“:

Biologie je studium složitých věcí, které působí dojmem, jako by byly stvořeny (navrženy, designovány) s určitým záměrem.4

A ihned poté se pouští do přesvědčování čtenáře, že tento dojem je klamný a není třeba brát v úvahu nějakého konstruktéra či návrháře. Imunolog Dr. Scott C. Todd z katedry biologie na Kansaské státní univerzitě prohlásil ještě nekompromisněji:

I kdyby všechna data ukazovala na inteligentního návrháře, je taková hypotéza vyloučena z oboru vědy, protože není naturalistická.5

Tento světonázor je zjevně ateistický. Pokud jde o mě samotného, považoval jsem se také za ateistu, ale když se na celou situaci dívám zpětně, tak jsem byl pravděpodobně spíš agnostikii. Nevěřil jsem v Boha iii, ale přijímal jsem esoterický pohled na vyvýšené postavení člověka, ačkoli jsem z esoteriky nic nepraktikoval ani nepatřil k žádné skupině, která by se něčemu podobnému věnovala.

Vyrostl jsem v křesťanské rodině, presto jsem Bibli jako takovou nikdy nestudoval. V nejlepším případě jsem ji považoval za knihu plnou alegorických příběhů a mýtu, možná s některými cennými morálními ponaučeními. Když jsem byl poprvé ve svém živote konfrontován s hlubším studiem Bible, byl jsem ohromen některými úžasnými vhledy, které jsem díky ní získal nejen v oblasti morálky, ale i na poli historickém a prorockém.

To byl rozhodující moment, díky kterému jsem dospěl k přijetí Božího Slova (Bible) jako nejpravdivější a nejdůvěryhodnější knihy, kterou jsem kdy četl. Toto Slovo má moc měnit životy, pozdvihnout lidi a dát naději tváří v tvář lidské beznaději. Zároveň každého člověka vyzývá, aby vyzkoušel její důvěryhodnost sám, těmito slovy: „Pojď, budeme uvažovat společně…“

Hluboká změna, která se odehrála v mém srdci ve vztahu k tématu původu a evoluce, nebyla okamžitá ani emocionálně podbarvená (žádné oslepující světlo nezměnilo okamžitě moje paradigmata)iv. Byl to výsledek dlouhé a často těžké cesty při hledání pravdy. Mým cílem je sdílet s ostatními důkazy, které jsem objevil a pozvat čtenáře této knihy (Genesis konflikt), aby si je sami prověřili. Jsou-li pravdivé, obstojí.

Reakce mých kolegů na mou změnu mne doslova omráčila. Poprvé v životě jsem zažil horlivost srocené opozice z druhé strany bitevního pole. Konflikt mi ukázal, že tu nejde o práci s vědeckými paradigmaty, kdy protikladné vědecké názory a teorie jsou diskutovány v duchu společného hledání pravdy, ale že jde o duchovní válku. Evoluce versus stvoření je náboženská bitva a kompromis není možný.

Reakce na moji první přednášku obhajující myšlenku záměrného stvoření světa byla ohromující. Jedna mladá postgraduální studentka se postavila a otevřeně se mě zeptala, proč ve světle všech těchto důkazů hovořících pro stvoření bylo nutné ji okrást o všechna její náboženská přesvědčení, která měla před svým vstupem na univerzitu. Vskutku, taková je síla přednášek o evoluci. Studenti jsou vedeni k tomu, aby pohrdali učením obsaženým v Bibli ve prospěch evolučního modelu. Přední americký evolucionista a biolog Edward Osborne Wilson (narozen 1929) výstižně charakterizuje tuto ztrátu víry, když píše:

Tak jako mnoho lidí z Alabamy, i já jsem byl znovuzrozený křesťan. Když mi bylo patnáct, vstoupil jsem do Jižní baptistické církve s velkou horlivostí a zájmem o nekompromisní náboženství. Odpadl jsem v sedmnácti, když jsem se dostal na Alabamskou univerzitu a slyšel o evoluční teorii.6

Smělost oné mladé studentky v našem diskusním semináři o evoluci způsobila všeobecnou zuřivost. Poprvé jsem zakusil otevřený hněv těch, jejichž evoluční názory byly konfrontovány a ohroženy. Od toho dne se ke mně chovali, jako bych měl lepruv. V tu dobu jsem byl jeden ze služebně starších přednášejících a mnoho studentů pracovalo pod mým vedením. Ale příliv rozhořčené evoluční opozice a studená válka, kterou jsem prožíval, mi znemožnily pokračovat nerušeně dál v započaté práci, a tak jsem sám nabídl svou rezignaci. Vedlo to k zajímavému sledu událostí a diskusím, které nakonec skončily v kanceláři rektora univerzity.

Jistě, kompromis byl možný. Určitě jsem mohl učit v mezích evolučních paradigmat, nerušit zavedené pořádky a své přesvědčení si nechat sám pro sebe. Čekala by mne prosperita – akademický postup, ale cena, kterou bych musel zaplatit, byla příliš vysoká, a tak jsem opustil univerzitu s přesvědčením, že dny mé kariéry univerzitního zoologa jsou sečteny. Ostatně, která univerzita by se zajímala o zoologa s kreacionistickým přístupem? Strávil jsem svůj život studiem biologie. Byla v mé krvi a pracoval jsem neúnavně, abych se dostal tam, kde jsem byl. Byl to hluboký pocit prázdnoty, který mne zaplavil, když jsem opouštěl brány své alma mater.

K mému překvapení zanedlouho poté mě kontaktovaly jiné univerzity, abych u nich vedl semináře související s mým vzděláním ve fyziologii, kde mé názory na původ druhů nemohly mít na studenty takový dopad. Presto toto téma nikdy zcela neusnulo, protože jsem byl opakovaně zván, abych promluvil na téma původu a účastnil se tzv. panelových diskusí. Jsem vděčný za toleranci, které se mi od některých vědců dostalo, a také za skutečnost, že se dveře mé univerzitní kariéry úplně nezavřely.

Presto jsem byl velmi překvapen, když mne nakonec jedna z velkých univerzit v Jihoafrické republice jmenovala profesorem a vedoucím katedry zoologie. Mé jmenování s sebou neslo mnohé výzvy, zejména proto, že moje pozice byla všem zúčastněným známa. S všestrannou opatrností jsem se rozhodl nezasahovat do výuky evoluční teorie mých kolegu či pozvaných hostů, kteří na toto téma vedli přednášky pro naše absolventy. Ale když jsem byl v mimopřednáškových časech požádán o proslov, souhlasil jsem. Není potřeba zdůrazňovat, že i presto to někteří hosté nesli docela těžce. Zejména proto, že mnoho studentů, kteří byli konfrontováni s druhou stranou příběhu, svůj pohled změnilo. Jak si mohou studenti vybrat mezi paradigmaty, nejsou-li vystaveni různým názorům, ať už jsou jakékoliv?

Po téměř nekonečném zápasu na toto téma se očekávalo jeho konečné řešení. Vyšetřování za účasti pozvaných nestranných soudců bylo vedeno ve snaze rozptýlit tento převážně skrytý konflikt. Bylo ohromující slyšet obvinění namířená proti mně a vidět, jak věrně odrážela zklamání vyjádřená v této kapitole.

Jeden z mých kolegů nepokrytě uvedl, že vědecké bádání by nemělo být vedeno člověkem, který věří v doslovně vzatý biblický popis stvoření. Toto tvrzení nicméně rozpoutalo důležitou debatu. Ústava Jihoafrické republiky garantuje náboženskou svobodu. Je ale smutné, že tato svoboda se netýká reálných životních otázek. Nemůže totiž člověku zaručit, že smí věřit tomu, co Bůh říká na téma původu světa a života.

Abych uklidnil vzniklou situaci, nabídl jsem opět svou rezignaci, ale univerzita ji s laskavostí odmítla. Můj alternativní požadavek, abych byl přeložen mimo bojové linie katedry zoologie, byl však přijat. A tak díky tomu, že můj výzkum je převážně fyziologického zaměření, mohl jsem své vědecké aktivity pohotově přesunout na lékařsky zaměřenou katedru.

Mnoho vědců dochází ke zjištění, jak nepředstavitelně málo pravděpodobné je, že by se život mohl vyvinout z neživé hmoty. Mnoho z nich uznává kreacionistické paradigma, včetně mnoha promovaných studentů a vědců ze všech možných oborů; dokonce i vynikající zoologové za mou osobně přišli a přiznali, že také věří v doslovný biblický popis stvoření. Někteří tak učinili skrytě, jiní se odvážili bránit kreacionismus otevřeně. Je to jen otázkou dostupných znalostí a informací, aby lidé měli dost síly ke svobodné volbě. A ti, kteří nejsou zatím připraveni ani naslouchat důkazům, neodrážejí opravdového ducha, který by měl pohánět všechny skutečné vědce:

„Všechno prověřujte; co je dobré, toho se držte.“ – 1. Tesalonickým 5:21 (NBK)

POZNÁMKY:

i. Celý název knihy je: „O původu druhů přírodním výběrem, nebo-li uchováním prospěšných plemen v boji o život.“ (anglicky „On the Origin of Species by Means of Natural Selection, or the Preservation of Favoured Races in the Struggle for Life.“) V této knize britský přírodovědec a naturalista Charles Darwin roku 1859 poprvé uveřejnil svoji evoluční teorii, založenou na přírodním výběru, tedy přežití a množení jedinců lépe přizpůsobených podmínkám, ve kterých žijí. – pozn. recenzenta
ii. Agnosticismus (z řeckého a-gnóstos – neznámý, nepoznatelný) je filosofický názor, který tvrdí, že existenci čehokoli, co nelze poznat zkušeností, tedy např. Boha (ale také minulost a budoucnost), nemůžeme ani dokázat, ani vyvrátit. Mezi agnostiky se počítali např. David Hume a Immanuel Kant. – pozn. recenzenta
iii. křesťanského (Ježíše Krista) – pozn. překladatele
iv. Autor odkazuje na apoštola Pavla, který byl ještě jako Saul z Tarsu zastaven Ježíšem Kristem na své cestě do Damašku, kde pronásledoval křesťany, a na znamení tohoto setkání na určitý čas oslepl (ozářen ostrým bílým světlem Boží svatosti). – pozn. recenzenta
v. Jiným slovem malomocenství. Jedná se o infekční bakteriální onemocnění. Zasaženy bývají především periferní nervy, kůže a sliznice – může dojít postupně až k úplnému znetvoření lidského těla. Nemoc je v současnosti rozšířena zejména ve střední Africe a jihovýchodní Asii. Jsou známy i případy z jižní Evropy, zejména ze Španělska a také z Rumunska. – pozn. recenzenta

ODKAZY:

  1. DARWIN, C. The Origin of Species. nové vyd. New York: Heritage Press, 1963.
  2. LEWONTIN, R. Billions and billions of Demons, In The New York Review of Books. 9. leden 1997, s. 31.
  3. HUXLEY, T. H. Darwiniana: Essays. New York: D. Appleton and Co., 1893, s. 149.
  4. DAWKINS, R. The Blind Watchmaker. London: Penguin Books, 1986, s. 1.
  5. TODD, S. C. Letter to the editor. In Nature, sv. 401, 30. zárí 1999
  6. WILSON, E. O. Towards a Humanistic Biology. In The Humanist. 1982, zárí/ríjen, s. 40.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.

Komentujte

Napsat komentář

Navigace

Nejnovější
Nejnovější příspěvky
Nejnovější videa
Události
Sledujte nás na Facebooku
Zdraví
Články
NEWSTART - Osm zákonů zdraví
Alkohol pod lupou
Excitotoxiny
Káva
Kontroverzní mléko
Maso a Bible
Rafinované potraviny
Vegetariánský životní styl
Videa
Život v celé své kráse
Cukrovka a Rakovina
Zdravý talíř
Recepty
Snídaně
Polévky
Obědy
Dezerty
Pomocníci
Užitečné grafy a tabulky
Bible a víra
Články
Je Bible pravdivá?
Pochopení Bible
Kdo je Ježíš?
Desatero přikázání
Původ zla
Boží plán na odstranění hříchu
Křesťanský život
Den odpočinku
Náboženské směry
Uctívání slunce
Babylonské náboženství
Pohanství a katolicismus
Druhý příchod Ježíše Krista
Milénium pokoje
Co se děje po smrti?
Videa
Hledání pravdy
Budoucnost Evropy
Pochopte souvislosti světových událostí
Totální Útok
Biblická kázání
Opravování Trhlin
Kroky k osobnímu oživení
Živý oheň (Věčné evangelium)
Úplná proměna
Biblické odpovědi
Ostatní
Životní příběhy
Bible Online
Koupit Bibli
Biblické lekce
Evoluce vs Stvoření
Články
Podstata sporu
Zapsáno v kamenech
Videa
Genesis Konflikt CZ
Genesis Konflikt SK
Ostatní
Pozadí hudby, filmů a her
Duchovní hudba
Články
Videa
Proroctví a světové události
Články
7 posledních ran
Vpřed k Nedělnímu zákonu
Videa
Zprávy ze světa
Papežství naplňuje proroctví
Reformace
Velký spor věků
Články
Reformace
Příběhy reformace
Katolické koncily
Videa
Oživení reformace
500 let reformace: u cíle nebo u konce?
Kořeny víry
Strážci pravdy
Láska a partnerství
Články
Videa
Knihy ZDARMA
Videa
Přehled videí
Nejnovější videa
Seznamy videí
Série přednášek
Životní příběhy
Budoucnost Evropy
Genesis Konflikt CZ
Genesis Konflikt SK
Hledání pravdy
Pochopte souvislosti světových událostí
Totální Útok
Život v celé své kráse
Cukrovka a Rakovina
Opravování Trhlin
Kroky k osobnímu oživení
Úplná proměna
Oživení reformace
500 let reformace: u cíle nebo u konce?
Strážci pravdy
Biblická kázání
Biblické odpovědi
Zprávy ze světa
Papežství naplňuje proroctví
Audio

Nejnovější videa