Danielův sen v 7. kapitole knihy Daniel popisuje malý roh, který povstává mezi deseti rohy čtvrté příšerné šelmy. Tento malý roh představuje Antikrista. V Daniel 7 nacházíme detailní popis jeho moci, který nám umožňuje jasnou identifikaci toho, kdo bude tímto nepřítelem v době konce.

V Danieli 2.kapitole jsme mohli vidět, jak Bůh předpověděl budoucnost babylonskému králi Nebukadnezarovi pomocí symbolické obrovské sochy a poté Bůh stejnou předpověď, jen detailněji svěřuje i Danielovi, a to ve vidění, v němž z moře vystupují čtyři šelmy.

Danielův sen také popisuje malý roh, který povstává z deseti rohů příšerné čtvrté šelmy. Moc malého rohu představuje Antikrista a v Danielově vidění je popsán velmi detailně, takže jsme schopni jasně označit toho, kdo má být tím velkým nepřítelem v závěru dějin.

Protože tento malý roh představuje antikrista obecně, je důležité tuto mocnost správně určit. Naší metodou by měl být princip, že Bible vykládá sama sebe. Je důležité vědět, že slovo „anti“ má v řečtině dva významy. Může to znamenat „proti“, anebo to může znamenat „namísto (něčeho, někoho)“. V 75 % případů je použito ve významu „namísto (něčeho, někoho)“.

Daniel 7 nám podává velmi přesné identifikační znaky malého rohu a každý jeden z nich musí do výsledného obrazu zapadat, aby bylo toto identifikování možné a správné. Těchto znaků je celkově 13 a jsou následující:

01. Povstal ze čtvrtého zvířete.

Moc malého rohu je především spojena se čtvrtým zvířetem. To je velmi důležité, protože mnoho teologů přejímá preteristický pohled (do minulosti) na antikrista a rádi by spojovali antikrista s Antiochem Epifanem IV., řeckým králem, který pronásledoval Židy a znesvětil chrám. To ale neodpovídá kontextu proroctví, protože antikrist má vyrůst ze čtvrtého zvířete, které symbolizuje Řím.

Naplnění

Papežský Řím povstal z popela pohanského Říma. Historik C. C. Eckhardt napsal:

Když se římské impérium rozpadlo a jeho místo zaujala mnohá hrubá barbarská království, římskokatolická církev se stala nejen nezávislá na státu v oblasti náboženských záležitostí, ale ovládla i záležitosti světské.1

Všichni historici se shodují v tom, že papežský Řím vystoupil z ruin starověké pohanské Římské říše. Anglický historik Thomas Hobbes zaznamenal:

Když se člověk zamyslí nad původem tohoto velkého církevního panství, snadno si uvědomí, že papežství není nic jiného než duch mrtvého Říma, sedící na jeho hrobě s korunou na hlavě.2
02. Vyvstane mezi desíti rohy.
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh.Daniel 7:8

Všimněte si, že tento malý roh vyrostl mezi těmi deseti, což znamená, že těch deset tam už bylo a stále existovalo, když se objevil.

Naplnění

Antikrist se měl objevit mezi deseti rohy. Moc a vliv antikrista měl sílit z malé mocnosti do té míry, že nakonec převýší všechny ostatní. Charakteristika odpovídá papežství. Po počátečním spojení křesťanství s tehdejšími pohanskými vlivy vzrostla moc římského biskupa za podpory římských panovníků.

Konstantin Veliký byl první císař, který přijal křesťanství. Sám se přitom pouze přikryl pláštíkem křesťanství. V roce 533 vyhlásil císař Justinián, že římský biskup je duchovním vůdcem křesťanského světa. Tím mu svěřil nebývalé pravomoci.

Aby se mocnost projevila jako roh, musela mít vlastnosti království. Takové postavení se vyvinulo do pozice státu Vatikán a vyvíjí se až dodnes jako nezávislý stát. O papežském státu víme, že povstal mezi ostatními mocnostmi padlého Říma. Evropa, jak ji známe dnes, je politickým pozůstatkem „rohů“ Říma.

03. Vyrostl až po ostatních deseti rozích
A deset rohů — z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný…Da 7:24

Vzestup moci malého rohu musí být očekáván až po rozdělení Říma na deset mocností. To znamená, že to musí být až po roce 476 po Kr., kdy se tato mocnost pevně usadila a zesílila natolik, aby mohla být označena za „roh“, což znamená král nebo království. A přitom původně rostla z ničeho.

Naplnění

Římskokatolická církev získala moc až poté, co Konstantin přijal křesťanství. Neměla však moc nad světskými záležitostmi, dokud nevstoupila v platnost nařízení císaře Justiniána.

Moc římského biskupa stále rostla a autorita papeže se v oblasti světských věcí pozvedla především po rozdělení Říma barbary v roce 476. Americký čtvrtletník The American Catholic Quaterly Review v dubnu roku 1911 napsal:

Před dávnými časy, když po zanedbávání západními vládci byl Řím vydán napospas barbarským hordám, se Římané obrátili o pomoc a ochranu k jedné postavě a požádali ji, aby jim vládla; …a tak … začala neomezená světská moc papežů. Tak, když náměstek Kristův pokorně nastoupil na trůn Césara, převzal žezlo, před nímž se měly po mnoho let sklánět císařové a králové Evropy.

Další citace z The Papal Monarchy uvádí následující:

Pax Romana zaniklo. To je obecně rozšířený omyl. Ale tam, kde sídlil biskup, chránilo náboženství všechno, co zůstalo ze starých pořádků. Nad horizont pomalu stoupá nový Řím. Je dědicem náboženství, císař už neexistuje … ale Pontifex Maximus zůstává … Nyní je náměstkem Krista a nabízí starou civilizaci kmenům na severu. Obrací je na svoji víru a ony mu slouží jako svému otci a nejvyššímu soudci. To je papežská monarchie, která při svém vzestupu a úpadku vrhne stín na dějiny Evropy na tisíc let.3
04. Měl vyvrátit tři rohy
… a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny…Da 7:8

Tři z deseti království měla být zničena na popud moci malého rohu. Objevil se v době mezi rozdělením Říma na deset států (po roce 476 po Kr.) a zničením tří z nich (protože vyrostl mezi všemi deseti). Tím máme k dispozici velmi přesný časový rámec pro vzestup moci antikrista. Herulové, Vandalové a Ostrogóti byli odstraněni do roku 538 po Kr., takže tato mocnost povstala mezi roky 476 a 538 po Kr.

Naplnění

Pouze papežství odpovídá popisu toho, jak jsou vyvrácena tři království. Z historie to známe jako ariánský spor, v němž byla tři království, která nepřijala papežská nařízení ohledně Kristova božství, doslova vyvrácena a nemilosrdně zničena.

Ačkoli doktrína o božském původu Krista byla správná, způsob, jakým byla prosazována, byl protikristovský. Herulové byli totálně rozprášeni v roce 493, Vandalové v roce 534 a Ostrogóti v roce 538. Tyto výboje posílily moc papežství a pomohly mu, aby se do roku 538 upevnilo. V tomto roce nastoupil římský biskup Vigilius na papežský trůn pod ochranou římského generála Belisara.

Datum ustavení papežského Říma jako nezávislé mocnosti lze bez jakýchkoli pochyb určit na rok 538.

05. Bude větší než ostatní
… a jevil se větší než ostatní.Da 7:20

Moc znázorněná malým rohem má být větší než moc ostatních států. To znamená politickou nadvládu. Ačkoli ta mocnost rostla z malosti, má se stát větší než všechny ostatní.

Naplnění

„Větší než ostatní“ znamená, že moc, jakou papeži vládli Evropě, byla větší než kdykoli předtím. Od roku 800, kdy papež korunoval Karla Velikého na císaře, mělo papežství převzít moc nad králi a národy. „Pokoření Canossy“, vystavené v chrámu sv. Petra v Římě, zobrazuje Jindřicha IV., německého krále, jak v roce 1077 stál tři dny kajícně ve sněhu, než dostal svolení k audienci u papeže Řehoře VII. Podobně stál nahý na studeném mramoru anglický král Jan v roce 1213 a čekal, až se bude moci papeži omluvit. Povšimněte si svědectví katolického úředníka:

Náměstek vtěleného Syna Božího, pomazaný velekněz a nejvyšší světský vládce (papež), usedl ve svém tribunálu, aby rozhodoval nestranně mezi národem a národem, mezi lidmi a vládci, mezi vládcem a poddaným.4

Luther napsal:

Je strašné vidět člověka, který se povýšil na zástupce Krista, předvádí pompéznost, jíž se žádný císař nemůže rovnat… Říká se, že je to Pán světa; ale sám Kristus řekl: „Mé království není z tohoto světa.“ Mohou být državy tohoto náměstka větší než ty, které má jeho Nadřízený?5

Papežství si vždy osobovalo právo zasahovat do věcí ostatních států. Papežské dekrety rozdělovaly země a uváděly krále na trůn nebo je zase sesazovaly.

06. Bude jiný než ostatní
… ten se bude od předchozích lišit…Da 7:24

Protože roh představuje krále nebo království, musí malý roh představovat krále nebo království, které je odlišné od všech předchozích. Jestliže všechna ostatní byla světská království, toto může být náboženské. To, jak přesně se roh lišil od ostatních, lze vyčíst ze souhrnu jeho vlastností, jimiž se budeme zabývat později.

Naplnění

Papežství bylo jiné než pohanská království před ním, protože to nebyla jen politická mocnost, ale také náboženská. Z hlediska politického je papežství uznáno za stát. Jeho sídlem je Vatikán, má vlastní tradiční stráž a poštu. Vatikán je nejmenší stát na světě, zabírá přibližně 42 hektarů, ale má jeden z nejsilnějších diplomatických sborů na světě. Zástupci Vatikánu sedí v metropolích celého světa a na oplátku mají tyto země své zástupce ve Vatikánu. Papež není jen hlava církve, ale také světský svrchovaný vládce papežského státu — Vatikánu.

07. Bude mít oči jako oči lidské a mluvit velké věci proti Bohu.
… hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale … Bude mluvit proti NejvyššímuDa 7:8.25

Už byla zmínka o tom, že moc může představovat člověka a jeho vztah k Babylonu. Moc malého rohu je tedy člověk povstávající proti Bohu a mluvící troufale proti Bohu. Vztahuje se to k lidskému systému, který se staví do opozice proti Bohu. Ve starém Babylonu se na krále odkazuje prostřednictvím hlavy ze zlata. Král měl moc nad vším. Jeho slovo bylo zákon a byl považován za boha. Podobně bude i v naplnění předobrazu platit, že všechna moc bude vložena do rukou jednoho člověka.

Jako mluvčí celého systému se bude rouhat Bohu a bude si činit nárok na statut, který rozhodně nepatří smrtelnému člověku. Bible mluví o rouhání i v Novém zákonu. V evangeliích čteme, že Židé chtěli Ježíše dvakrát kamenovat za rouhání:

… „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“Matouš 9:2-3

… „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ … „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“Marek 2:5-7

… „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“Jan 10:33

Ježíš je Synem Božím, a proto má právo odpouštět hříchy. Moc malého rohu o sobě ovšem také prohlašuje, že může odpouštět hříchy. Má tedy tu drzost nárokovat si stejné postavení jako Bůh. Když Pavel píše Tesalonickým, klade na to důraz s poukazem na antikrista.

Ten se postaví na odpor a „povýší se nade všecko, co má jméno Boží“ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce „usedne ve chrámě Božím“ a bude se vydávat za Boha. 2.Tesalonickým 2:4

Naplnění

… hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale … Bude mluvit proti NejvyššímuDa 7:8.25

Má papežství ve své duchovně-politické mašinerii podobnou pověst? Ano! Jeden z latinských titulů římského biskupa byl „Episcopus Episcoporum“, což znamená „Biskup nad biskupy“. Co se týká charakteristiky malého rohu, je důležité, že je přirovnána k „člověku“. Stejný symbol byl použit u Babylonu (lev).

… jako člověk, a dáno mu lidské srdce.Da 7:4

Papežská moc je soustředěna v rukou jednoho člověka. Tento systém se jmenuje ultramontanismus, byl zaveden na koncilu v Tridentu a platí dodnes. Pomocí něho pak byly papežské dekrety vykládány jako nařízení samého Boha. Doktrína o papežské neomylnosti dále tento koncept rozvinula a přisoudila tím papeži pozici, která byla do té doby připisována pouze Bohu. Stejný systém je uveden opět v proroctví ve Zj 13. Navíc kromě několika identifikačních bodů zmíněných v Da 7 je mu přisouzeno číslo 666, což je „číslo člověka“. Tímto tématem se budeme podrobněji zabývat později.

Jan Kalvín o papežství řekl:

Jeho království bude plné troufalých slov a rouhání se proti Nejvyššímu.6

Je to rouhačská mocnost. Žádná jiná mocnost na zemi si nedovolila taková prohlášení jako papežství. Římskokatolický koncil v Tridentu vyhlásil:

Prohlašujeme, že Svatá apoštolská stolice a římský pontifex mají svrchovanou moc nad celým světem.7

Jiné troufalé prohlášení vyšlo ze rtů papeže Lva XIII.:

Na této zemi zaujímáme místo Boha Všemohoucího.8

V červnovém čísle časopisu Catholic National z roku 1895 se píše:

Papež není jen zástupcem Ježíše Krista, ale je to sám Ježíš Kristus.

Několik dalších příkladů rouhačských prohlášení nebezpečných pro zemi:

Papež je tak velmi ctihodný a ušlechtilý, že to není pouhý člověk, ale jako by to byl Bůh a náměstek Boha… taktéž je božským vládcem a nejvyšším císařem a králem králů … Pokud by tedy bylo možné, aby andělé sešli z pravé cesty a chybovali ve víře nebo mysleli v rozporu s vírou, mohli by být souzeni a exkomunikováni papežem.9

Kardinál Bellarmino říká:

Všechna jména, která se v Písmu vztahují na Krista, na základě nichž je postaven nad církev, se vztahují i na papeže.10
Prohlašujeme, že Svatá apoštolská stolice a římský pontifex má svrchovanou moc nad celým světem.11

Ačkoli je v Bibli zřejmé, že je hřích činit si nárok na odpouštění lidských hříchů. Katolická encyklopedie o papežské autoritě prohlašuje:

Její pravomoc zahrnuje i moc odpouštět hřích.12

V Katechismu katolického náboženství stojí:

Otázka: Opravdu kněz odpouští hříchy, nebo jen prohlašuje, že jsou odloženy?
Odpověď: Kněz skutečně odpouští hříchy z moci dané mu Ježíšem Kristem.13

V Dignity and Duty of the Priest (Hodnost a povinnost kněze) se píše:

Kněz má moc klíčů neboli moc zachraňovat hříšníky z pekla, činit je hodny ráje a měnit je z otroků satana na děti Boží. A Bůh je zavázán řídit se rozhodnutím svého kněze a buď odpustit, nebo neodpustit … Když přichází Michael k umírajícímu křesťanovi, který prosí o jeho pomoc, svatý archanděl z něj vyžene démony, ale nemůže osvobodit prosícího z pout, dokud nepřijde kněz, aby mu dal rozhřešení.14

Nejenže si papežství nárokuje zastávat místo Boží, ono se ho zmocňuje násilím a osobuje si jeho božské výsadní právo odpouštět lidské hříchy. To musíme pokládat za rouhání nejvyššího řádu.

08. Bude vést válku proti Božím svatým.
… ten roh vedl válku proti svatým a přemáhal je.Da 7:21

Moc malého rohu pronásleduje věřící a vede válku proti Božímu lidu. Dokonce v tom bude úspěšná.

Naplnění

Je historickou skutečností, že se velké války v Evropě vedly z náboženských důvodů. Evropští protestanté byli neúprosně pronásledováni Římem. Evropa byla vtažena do třicetileté a stoleté války, které byly vedeny s jediným cílem — zničit protestantskou reformaci a její postavení. Valdenští, Albigenští a hugenoti byli nelítostně pronásledováni.

Inkvizice nařídila, aby vládci Evropy co nejkrutěji potrestali ty, kteří se odmítli klanět nadvládě Říma. V roce 1200 nařídil papež Inocenc III. francouzskému králi vyhladit celý rod Albigenských, protože odmítli přijmout papežskou autoritu a odvolávali se na Bibli jako na autoritativní Boží slovo. Historikové D’Aubigné a Wylie tvrdí, že v jediném válečném tažení bylo zmasakrováno více než milion lidí.

Jan Kalvín napsal císaři Karlu V.:

Odmítám, že Svatá stolice je … náměstkem Krista, která při zuřivém pronásledování evangelia dokazuje svým chováním, že je Antikrist.15

Významný katolický učitel Tomáš Akvinský řekl, že usvědčení kacíři by měli být popraveni stejně jako ostatní zločinci, protože to jsou podvodníci. V katolickém časopise se můžeme dočíst:

Nemůžete v našich srdcích vzbudit lítost ukňouraným líčením katolických zvěrstev … Nikdy jsme nenapsali ani řádku, abychom omluvili závažnost nebo zmírnili počínání inkvizice. Nikdy nás nenapadlo, že by bylo potřeba nějak ji bránit.16

Církevní historik Philip Schaff k tomu poznamenává:

Pokud víme, papežové nikdy nepronesli ani slovo na protest proti nelidským praktikám používaným španělskými tribunály.17

Historik Lecky říká:

Římská církev prolila více nevinné krve než jakákoli jiná instituce v dějinách lidstva.18
09. Bude zamýšlet, že změní časy a zákony.
… Bude se snažit změnit doby a zákon…Da 7:25

Na jakých dobách a zákonech má Bůh zvláštní zájem? Jistě se to musí vztahovat na zákony, které sám Bůh vytvořil, a na časy, které sám Bůh stanovil pro bohoslužbu. Zákonem, který se prolíná celou Biblí, je Desatero přikázání. Změna časů a zákonů musí tedy znamenat pokus zahrávat si přímo s Božími principy země a manipulovat s důležitými časy, jimž dal Bůh určitý význam.

Naplnění

Pokoušelo se papežství měnit Boží zákony a zasahovat do určených časů pro bohoslužby? Odpověď je samozřejmě „ano“. Jakýkoli katolický katechismus ukáže, že Boží zákon — Desatero — byl papežstvím změněn. Srovnání s Biblí nám ukáže, že se manipulovalo s deseti přikázáními.

Druhé přikázání, které se zabývá obrazy a modlami, v katolickém katechismu chybí. A aby se zakrylo, že jedno přikázání chybí, tak je desáté rozděleno na dvě.

Čtvrté přikázání, zabývající se dnem odpočinku (jediné přikázání zmiňující se o čase k uctívání Boha), se v katolickém katechismu stává třetím přikázáním a den věnovaný uctívání Boha je papežským nařízením posunut ze sedmého dne týdne na první den týdne (ze soboty na neděli).

Velký papežský diskutér Mistr Eckhardt při setkání s Lutherem v roce 1553 řekl:

V evangeliích, v Pavlových spisech ani jinde v Bibli není žádná zmínka o zrušení soboty a ustavení neděle; proto se toto stalo pouze na základě rozhodnutí apoštolské církve bez Písma.19

Časopis Catholic World:

Církev převzala pohanskou filozofii a učinila z ní štít proti barbarům. Vzala pohanskou neděli a učinila z ní křesťanskou neděli. Vpravdě je na slunci něco vznešeného, něco královského, co z něho činí vhodný znak Ježíše, Slunce spravedlnosti. Proto se zdá, že v těchto zemích církev řekla:

„… nechte si své staré pohanské jméno, bude požehnané, posvěcené.“ A tak se pohanská neděle zasvěcená Balderovi (pohanskému bohu světla, čistoty, krásy a radosti) stala křesťanskou nedělí zasvěcenou Kristu.20

Časopis Catholic Mirror z 23. září 1893:

Křesťanský den odpočinku je tedy dodnes uznaným potomkem katolické církve, jakožto choti Ducha svatého, zcela bez připomínek protestantů.

Otec Enright v roce 1893 v časopise Sentinel napsal:

Bible říká: „Pamatuj na den sobotní.“ Katolická církev říká: „Ne! Ze své božské moci ruším sobotní den a nařizuji vám světit první den týdne.“ A hle, celý civilizovaný svět se sklání v uctivé poslušnosti před příkazem svaté katolické církve.

Catechismus Romanus, vydaný roku 1867, ve 3. kapitole cituje papeže Pia z roku 1556:

Boží církev potěšilo, že náboženské oslavy dne odpočinku se přesouvají na Boží den (neděli).

Papežský Řím si tak pohrává s Božím zákonem a mění pravidla, ačkoli Bible o Bohu říká: „Já Hospodin jsem se nezměnil…“ Mal 3,6

10. Svatí budou dáni do jeho rukou na čas, dva časy a půl času.
… Svatí budou vydáni do rukou až do času, časů a poloviny času.Da 7:25

Abychom porozuměli proroctví o čase, musíme nejprve pochopit biblický význam prorockého času. Proroctvím se budeme podrobně zabývat později. Už nyní však můžeme říct, že tato moc bude ovládat věrné věřící a bude je po určitou dobu
pronásledovat.

Naplnění

… Svatí budou vydáni do rukou až do času, časů a poloviny času.Da 7:25

Čas je rok a období popsané jako čas. Čas a časy (uvedeno jako duál) a polovina času představují tedy tři a půl roku. Některé moderní překlady Bible tento text překládají přímo jako tři a půl roku. Pro další potvrzení tohoto časového období se můžeme podívat do Zj 12:14, kde je užito stejného výrazu: „čas, časy a polovina času“. Nicméně i v jiných verších je tato událost popsána jiným jazykem a tento paralelismus nám ujasňuje přesný časový údaj.

Ve Zj 12:6 je stejné období popsáno jako „tisíc dvě stě šedesát dní“ neboli tři a půl prorockého roku. V biblických proroctvích jeden den představuje jeden rok a v Nu 14,34 se píše:

Podle počtu dnů, v nichž jste dělali průzkum země, ponesete své viny. Za každý den jeden rok, za čtyřicet dnů čtyřicet let.

„Za každý den jeden rok.“ Proto 1260 dní můžeme chápat jako 1260 let. Slovo, jež se zde užívá pro čas, je aramejské IDDAN, které znamená prorocký rok mající 360 dní. Proto „času, časů a polovina času“ znamená tři a půl prorockého roku neboli 1260 prorockých dní. Toto je zdůrazněno v paralelním proroctví ve Zjevení, kde tři a půl roku odpovídá 1260 prorockým dnům neboli 1260 rokům.

Shrňme si dosavadní úvahu:
Čas (jeden rok) = 360 dní (židovský rok)
Časů = 720 dní
A polovina času = 180 dní
= 1260 dní / roků

Papežství mělo podle proroctví pronásledovat svaté 1260 let. Oficiální vláda papeže začala v roce 538, kdy císař Justinián povýšil římského biskupa na post hlavy všech církví – událost známá jako Justiniánův edikt. Když k roku 538 přičteme 1260 let, přenese nás to do roku 1798, což je rok, kdy byl papež sesazen z trůnu.

Francouzský generál Napoleonovy armády Berthier ho odvedl do zajetí. Napoleon se očividně snažil rozdrtit papežství a o osmnáct měsíců později papež zemřel ve vyhnanství ve francouzské Valencii. Tento skutek ukončil papežskou nadvládu. (Mezitím dál sílilo osvícenství, reformační hnutí, došlo ke zrušení jezuitského řádu, jen ve Francii bylo popraveno mnoho kněží, ve Vídni byl vyhlášen toleranční patent, nastupoval racionalismus atd.)

V našem moderním světě může někoho šokovat, že Bible popisuje papežský systém jako antikrista. Postavil se na místo Krista na zemi a vyhlašuje, že dokáže být prostředníkem mezi člověkem a Bohem. Velcí reformátoři byli zajedno v tom, že v Římu rozpoznali moc antikrista, a důsledkem tohoto poznání byla následná reformace.

Tím, že se oddělili od Říma, stala se Bible přístupná lidem a mnohý reformátor byl ochoten raději zemřít, než aby zapřel její poselství. Ale Bible také předpovídá, že stejná mocnost bude vládnout dál do doby konce a bude si znovu vynucovat svá nařízení navzdory Božím příkazům.

Časová osa zobrazuje 1260 let papežské nadvlády.

11. Pohltí celou zemi.
Řekl toto: „Čtvrté zvíře — na zemi bude čtvrté království, to se bude od ostatních lišit; pozře celou zemi, podupe ji a rozdrtí.“Da 7:23

Toto proroctví se týká Říma. Ale pohanský Řím je nenaplnil zcela. Jak je patrné z šestého identifikačního rysu, moc malého rohu je tou částí Římské říše, která má být od všech ostatních odlišná. A je to právě tato odlišná moc, která nakonec zničí celou zemi. Proroctví předpovídá, že malý roh získá takovou moc, že bude vládnout všem králům světa, respektive všem politickým celkům existujícím na konci času.

Naplnění

Papežský Řím má podle proroctví Daniela získat v době konce nadvládu nad evropskými národy, kterou měl ve středověku. Toto úžasné proroctví se na základě pozorování do písmene vyplňuje. Diplomatickým úsilím a prostřednictvím rezolucí přijatých vládami po celém světě se papežské normy a pravidla znovu stanou národními zákony. Vůdci světa prokazují Římu uznání, po kterém touží. Nazvali ho „morální velmocí“. Ocenili Řím za to, že přivedl komunismus k zániku, a náboženské organizace uznávají papežskou nadvládu v náboženských záležitostech. Záležitosti, o které se jedná, jsou překvapivé a detailněji o nich pojednáme v dalších kapitolách.

12. Bude vládnout, dokud nepřijde Věkovitý.
Až přišel Věkovitý a soud byl předán svatým Nejvyššího; nadešla doba a království dostali do držení svatí.Da 7:22

Toto je jedno z nejzávažnějších proroctví týkajících se antikrista. Antikrist měl povstat před rokem 538 (poslední datum pro vyvrácení tří z původních deseti království, která povstala z Římské říše) a má převládat až do příchodu Věkovitého. To je zřejmý odkaz na druhý příchod Krista. Toto proroctví nedokáže naplnit žádný jednotlivec. Musí se jednat jedině o instituční a mocenský celek, aby mohl dosáhnout takové dlouhověkosti.

Protože je mocnost označena jako roh neboli král či království, musíme se podle biblické definice zabývat nábožensko-politickým celkem a jeho představitelem, působícími na světě už jedno a půl tisíciletí.

Naplnění

Papežská nadvláda byla ve středověku na krátkou dobu potlačena na přelomu 18. a 19. století. V roce 1798 Napoleon dokonce dobyl Řím a papež byl zajat a vyhoštěn. Řím ztratil svou suverenitu. Jenže znovu ji získal v roce 1929, když Mussolini vrátil papežské panství papežskému stolci. Bible předpovídá, že moc malého rohu znovu získá svrchovanost, které se těšil ve středověku.

Fakt, že moc malého rohu má existovat, dokud nepřijde Věkovitý, vyvrací obecně přijímaný názor, že antikristem by mohl být Antiochos Epifanés. To byl král řecké dynastie Seleukovců, který znesvětil chrám v Jeruzalému. Tento obecně přijímaný názor préteristů (hledajících naplnění v minulosti) je také vyvracen faktem, že Ježíš, Pavel i Jan mluví o antikristu jako o budoucí moci. Pouze papežství pokrývá celou dobu nastíněnou v Da 7.

13. Jeho království mu bude odňato.
Avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben.Da 7:26

Dobrá zpráva obsažená v proroctví je, že Bůh nakonec zvítězí. Až se vrátí Kristus, tato moc bude zahubena a Bůh nastolí své království, které nebude nikdy zničeno a v němž už nikdo nebude pronásledován.

Než se pustíme do detailů výkladu, je důležité si uvědomit, že Bible se zde nezabývá jednotlivci, ale systémem, který si po více než jedno a půl tisíciletí nárokuje právo ovládat svědomí lidí. Po určenou dobu měl systém také moc prosazovat své výnosy a pronásledovat ty, kteří se rozhodli, že budou poslouchat raději Boha a jeho slovo než člověka.

Z Bible víme, že za celé lidstvo zemřel Kristus a všichni mají přístup k Boží milosti pouze skrze něho. Bible se zde zabývá mocností, která zneužívá své postavení, staví se na úroveň Boha a předpokládá, že ho zcela nahradí. Když Bůh odsuzuje systém, neznamená to, že odsuzuje jednotlivce, kteří v rámci systému žijí, jak nejlépe umí podle poznání, které mají.

Je jen jediný systém, který vyhovuje všem identifikačním rysům vyjmenovaným v Da 7. Tím systémem je papežství. Než byste chtěli odmítnout tento závěr, chtěl bych doporučit každému, aby si upřímně a otevřeně prostudoval Bibli, požádal Boha o vedení. Myslím na to, že určitý příklad nacházíme v životě apoštola Pavla:

„A on třesa se a boje se, řekl: Pane, co chceš, abych činil? A Pán k němu: Vstaň a jdi do města, a bude tobě povědíno, co bys ty měl činiti.“Sk 9:6 (BK)

Naplnění

Avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou a bude úplně vyhlazen a zahuben.Da 7:26

Podle Daniela 2. kapitoly kámen udeří do nohou kovové sochy (něčeho, co vypadá opravdově, ale je to jen přelud). Všechna království se světskou slávou a nepravou církevní mocí budou zničena při příchodu Krále králů. Všechny klamy zaniknou. Ježíš prohlašuje:

Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.Matouš 24:35

Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a „povýší se nad všecko, co má jméno Boží“ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce „usedne v chrámu Božím“ a bude se vydávat za Boha. Ta nepravost už působí; … A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš „zabije dechem svých úst“ a zničí svým slavným příchodem. (2Te 2:3.4.7.8)

Podle Pavla dojde k deformaci církve. To znamená, že církev se stane církví odpadlíků před „tím dnem“, neboli druhým příchodem Krista. „Člověk nepravosti“ se „postaví na odpor“ Bohu a zmocní se jeho postavení. Sedí místo Boha v Božím chrámu a vydává se za Boha. To je ten antikrist, někdo na místě pravého Krista.

Pavel řekl, že „ta nepravost již působí, ale jen skrytě“, že už působí v jeho době a bude růst až do úplného odhalení před druhým příchodem Pána. Historik Philip Schaff komentuje odpadlictví církve takto:

Žádná církev … v křesťanství neklesla tak hluboko jako latinská církev v desátém století.21

Kdo sedí v Božím chrámu a vydává se za Boha? Velký švýcarský reformátor Jan Kalvín označil antikrista. V roce 1536 napsal:

Daniel a Pavel předpověděli, že Antikrist bude sedět v Božím chrámu … My tvrdíme, že je to papež … Někteří lidé si myslí, že jsme příliš přísní a kritičtí, když nazýváme římský pontifi kát „antikristem“, ale nemyslí si to o Pavlovi, kterého citujeme.22

Martin Luther také označil antikrista na základě studia Pavlových listů Tesalonickým a prorockých knih Daniel a Zjevení.

V roce 1520 napsal svému dobrému příteli Spalatinovi:

Jsem zahnán do úzkých a už nemohu dál pochybovat o tom, že papež je opravdu antikrist … protože vše tak přesně odpovídá jeho způsobu života, skutkům, slovům a nařízením.23

Kalvín a Luther nebyli jediní církevní představitelé, kteří odhalili antikrista. Zástup reformátorů, jako byli Thomas Cramer, Jan Viklef, Jan Hus, Jeroným, Komenský, Želivský, Savonarola, John Knox a Jan Melanchton, ti všichni identifikovali antikrista jako papeže. Luther dále připustil:

Nejsme první, kdo chápou papežství jako království antikrista … (John Purvey v roce 1390) správně a pravdivě prohlašuje papeže za antikrista… svědek, předem stanovený Bohem, aby potvrdil naši doktrínu. 24

Identita antikrista byla reformátorům dobře známá. Dokonce ji vytesali do kamene na radnici v Norimberku, aby další generace nezapomněly na jejich svědectví. Stejná papežská moc se znovu projeví v závěrečných etapách dějin země, a pokud nemáme být smeteni lstivým počínáním této mocnosti, musíme být zakotveni v biblickém učení a věřit v „jediného Pána, jediného Krále, Pána, Ježíše Krista, našeho Spasitele“.

Časová osa zobrazuje 1260 let papežské nadvlády.

Antikristova mocnost musí naplnit celou tuto biblickou charakteristiku. Není možné, aby naplňovala jenom některé ze znaků. Jakkoliv podivně to může znít, ve výše uvedených třinácti článcích můžeme vidět, jak papežský systém splňuje všechna identifikační kritéria malého rohu, popsaného v Danieli 7. Důležité je, abychom si všimli, že Bible se zde nezabývá jednotlivci, ale celým politickým a náboženským systémem, jenž si po více než 1500 let nárokoval moc ovládat svědomí lidí na zemi. Navíc, po určitou dobu měl moc vynucovat svá rozhodnutí a pronásledovat všechny, kdo se rozhodli být věrní Bohu a Jeho Slovu. Velmi dobře je to patrné, jestliže se zabýváme otázkou svěcení soboty, či neděle.

Bible se zabývá mocností, která zneužívá svého postavení a myslí si, že zaujme Boží místo. Jednotlivci jsou zodpovědní Bohu za světlo, podle kterého mají žít. Když Bůh odsuzuje systém, neodsuzuje tím jednotlivce v tomto systému, kteří žijí podle světla, jež se jim dostalo a podle touhy srdce žít s Ježíšem.

Existuje pouze jediný systém, který se shoduje ve všech bodech s popisem, daným v Danieli 7. kapitole, a tím je papežství. Doporučoval bych, aby každý člověk s modlitbou studoval Písmo. Ať prosí o Boží vedení a následuje Pavlův příklad:

Pavel se třásl a děsil se. Řekl: “Pane, co chceš, abych učinil?”Skutky 9:6

 

Upozornění: Obsah tohoto článku a těchto webových stránek není určený k tomu, aby obviňoval jednotlivce. Existuje mnoho kněží a věřících v katolické církvi, kteří slouží Bohu, jak nejlépe dokáží podle svých schopností a Bůh je vidí jako své děti. Informace zde obsažené jsou směrovány pouze k Římsko-katolickému nábožensko-politickému systému, který vládl v rozličných stupních moci po téměř dvě tisíciletí. Pod vlivem jeho následných papežů, biskupů a kardinálů, tento systém zavedl neustále rostoucí počet doktrín a prohlášení, které jdou zřetelně proti Písmu.

Je naším upřímným přáním, předložit před Tebe, pravdu-hledajícího čtenáře, čisté Slovo Boží tak, aby ses sám mohl rozhodnout, co je pravda a co je klam. Pokud zde najdeš něco v rozporu s Božím slovem, nemusíš to přijmout. Ale pokud toužíš hledat pravdu jako ukrytý poklad a najdeš zde něco v této kvalitě, doporučujeme Ti, abys vynaložil maximum úsilí a spěšně přijal tu pravdu, která je Ti zjevena Duchem svatým.

AUTOR:

Tento článek je převzat z knihy Na Pravdě záleží od profesora Waltera J. Veitha, mezinárodního řečníka, který při svém pátrání po pravdě hluboce studoval biblické otázky. Jeho populární série Genesis konflikt (Spor o původu) přivádí debatu o Stvoření a evoluci k novému napínavému vyvrcholení neboť rozebírá argumenty s vědeckým pohledem na věc. Jeho vysoce uznávaná série Total Onslaught (Totální útok) vrhá světlo na stav dnešního světa, který směřuje k jednotné světové vládě a předvídané apokalypse. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici také v našem eshopu.

ODKAZY

1 Carl Conrad Eckahardt, The Papacy and World-Affairs, Chicago: The University of Chicago Press, 1937, str. l.
2 Leviathan, str. 457.
3 The Papal Monarchy, str. 45, 46, W. F. Barry.
4 Henry Cardinal Manning. The Temporal Power of the Vicar of Christ. (1862), str. 46.
5 D’ Aubigné, History of the Reformation, kniha 6, kapitola 3.
6 Institutes, sv. 2, str. 410.
7 The Most Holy Councils, Vol. XIII, odstavec 1167.
8 The Great Encyclical Letters of Pope Leo XIII., Encyclical letter, 20. červen, 1894.
9 „Extracts from Ferraris’ Ecclesiastical Dictionary.“ Článek o papeži.
10 „On the Authority of Councils“, sv. 2, str. 266.
11 „The Most Holy Councils“, sv. 13, odst. 1167.
12 Catholic Encyclopedia, sv. 12, článek „Pope“, str. 265.
13 Catechism of the Catholic Religion, Joseph DeHarbe, str. 279.
14 Dignity and Duty of the Priest, (1927), str. 27, 31, Editor E. Grimm.
15 Tracts relating to the Reformation, sv. 1, str. 219, 220.
16 Western Watchman, November 21st, 1912.
17 Philip Schaff, History of the Christian Church, sv. 5, str. 539.
18 History of Nationalism in Europe, sv. 2, str. 32, 1910 edice.
19 Enchiridion, str. 78, 79.
20 Catholic World, březen 1894, str. 809.
21 Philip Schaff, History of the Christian Church, sv. 4, str. 280.
22 L. E. Froom, Prophtic Faith of our Fathers, sv. 2, str. 437.
23 Martin Luther, Schriften, sv. 214, odst. 234.
24 Martin Luther, Commentarius in Apocalypsin, Purvey, předmluva v dotisku.

Další články ze série: Identifikace Antikrista 

  • Identifikace Antikrista

Komentujte

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Navigace

Nejnovější
Nejnovější příspěvky
Nejnovější videa
Přednáškové akce
Sledujte nás na Facebooku
Zdraví
Články
NEWSTART - Osm zákonů zdraví
Alkohol pod lupou
Excitotoxiny
Káva
Kontroverzní mléko
Maso a Bible
Rafinované potraviny
Vegetariánský životní styl
Videa
Život v celé své kráse
Pokrm k zamyšlení
Cukrovka a Rakovina
prof. John Scharffenberg v Brně
Klub zdraví
Zdravý talíř
Recepty
Snídaně
Polévky
Obědy
Dezerty
Pomocníci
Užitečné grafy a tabulky
Bible a víra
Články
Je Bible pravdivá?
Pochopení Bible
Kdo je Ježíš?
Desatero přikázání
Původ zla
Boží plán na odstranění hříchu
Příběh evangelia
Křesťanský život
Duchovní dary
Den odpočinku
Náboženské směry
Uctívání slunce
Babylonské náboženství
Pohanství a katolicismus
Pokřtěné pohanské svátky
Sionismus
Druhý příchod Ježíše Krista
Milénium pokoje
Co se děje po smrti?
Videa
Bez obav do blízkých událostí
Biblická kázání
Biblické odpovědi
Boží Trojice
Budoucnost Evropy
Cliff! - Filozofie pro dnešek
Cyklus biblických zamyšlení
Ellen Whiteová a její kritici
Hledání pravdy
Hleďte vzhůru
Ježíš: Tvá naděje
Konflikt myšlení
Kristus: naše Spravedlnost
Kroky k osobnímu oživení
Manželství, Posvěcení a Bible
Misie v Bangladéši
Modlitební seminář
Nepřátelství
Odlesky naděje
Opravdové křesťanství
Opravování Trhlin
K zamyšlení
Pochopte souvislosti světových událostí
Poznat Boha
Sedmý den
Totální Útok
Tváře milosti
Úplná proměna
Události posledních dní
Věrné správcovství
Vykopávání minulosti
Zjevení pro dnešek
Živý oheň (Věčné evangelium)
Životní příběhy
Bible Online
Koupit Bibli
Biblické lekce
Evoluce vs Stvoření
Články
Podstata sporu
Zapsáno v kamenech
Fosilní záznam
Od stvoření k obnově
Původ života a rozmanitosti
Videa
Genesis Konflikt CZ
Genesis Konflikt SK
Walter Veith v Loma Lindě
Zdalipak věda ví
K zamyšlení
Nebezpečí hudby, filmů a her
Duchovní hudba
Články
Filmový a herní průmysl
Hudební průmysl
Videa
Proroctví a světové události
Články
7 posledních ran
Identifikace Antikrista
Vpřed k Nedělnímu zákonu
Videa
Co nového profesore?
Zprávy ze světa
Papežství naplňuje proroctví
Reformace
Velký spor věků
Články
Reformace
Příběhy reformace
Katolické koncily
Videa
Oživení reformace
500 let reformace: u cíle nebo u konce?
Valdenští - Zpět do budoucnosti?
Kořeny víry
Strážci pravdy
Putování reformací
Láska a partnerství
Články
Videa
Knihy ZDARMA
Videa
Přehled videí
Nejnovější videa
Seznamy videí
Série přednášek
500 let reformace: u cíle nebo u konce?
Bez obav do blízkých událostí
Biblická kázání
Biblické odpovědi
Boží Trojice
Budoucnost Evropy
Cliff! - Filozofie pro dnešek
Co nového profesore?
Cyklus biblických zamyšlení
Cukrovka a Rakovina
Ellen Whiteová a její kritici
Genesis Konflikt CZ
Genesis Konflikt SK
Hledání pravdy
Hleďte vzhůru
Ježíš: Tvá naděje
Klub zdraví
Konflikt myšlení
Kristus: naše Spravedlnost
Kroky k osobnímu oživení
Manželství, Posvěcení a Bible
Misie v Bangladéši
Modlitební seminář
Odlesky naděje
Opravdové křesťanství
Opravování Trhlin
Oživení reformace
Papežství naplňuje proroctví
Pochopte souvislosti světových událostí
Pokrm k zamyšlení
Poznat Boha
prof. John Scharffenberg v Brně
Putování reformací
Sedmý den
Strážci pravdy
Totální Útok
Tváře milosti
Události posledních dní
Úplná proměna
Valdenští - Zpět do budoucnosti?
Věrné správcovství
Vykopávání minulosti
Walter Veith v Loma Lindě
Zdalipak věda ví
Zjevení pro dnešek
Zprávy ze světa
Životní příběhy
Život v celé své kráse
Živý oheň (Věčné evangelium)
Audio
Přednáškové akce
Info

Nejnovější videa

Translate »