Hudba a čelní lalok

Jen velmi málo lidí chápe silný vliv hudby na čelní lalok. Veškerá hudba vstupuje do mozku přes jeho emocionální oblasti, ale některé typy hudby také stimulují reakce čelního laloku.⁽¹⁾

Některé druhy hudby způsobují reakci čelního laloku, která ovlivňuje vůli, morální hodnoty a rozum. Jiné druhy hudby vyvolávají pouze velmi malou nebo žádnou reakci čelního laloku, ale podněcují velkou emocionální reakci s velmi malou logickou nebo morální interpretací.

Zdá se, že hudba má na mozek jak obecné, tak i specifické účinky. Například při depresi poslech hudby vyrovnává funkce čelního laloku. Při měření EEG se zjistilo, že hudba snižuje funkci nadměrně dominantní pravé části čelního laloku u chronicky depresivních jedinců. ^(2,3) Avšak lékařský výzkum také ohledně určitých druhů hudby vyvolává vážné obavy.

V závislosti na typu hudby, může být její vliv buď přínosný, nebo škodlivý – záleží na tom, zda převážně stimuluje čelní lalok nebo emoční centra. Hudební terapeuti zjistili, že určité druhy hudby, jako je rock se synkopovaným rytmem, obejdou přední lalok, čímž snižují naši schopnost rozumně přemýšlet a posuzovat. Důkazy naznačují, že stejně jako televize, mohou vyvolat hypnotický efekt. ⁽⁴⁾

Ničí rocková hudba naše děti?

V průběhu let byla již několikrát rocková hudba obviněna, že kazí mládež. Před několika lety se výzkumníci Schreckenberg a Bird (neurobiolog a fyzik) spojili, aby pravdivost tohoto nařčení otestovali. Vytvořili studii, která vyhodnotila neurologické reakce myší na různé hudební rytmy. ⁽⁵⁾

Během jejich osmitýdenní studie, vědci drželi myši rozdělené ve třech skupinách; jedna skupina neustále poslouchala rockové skupiny, druhá skupina poslouchala jen klasickou hudbu a třetí neposlouchala žádnou hudbu.

Na začátku studie byly všechny myši otestovány v bludišti, kde hledaly cestu za potravou, která byla umístěna na konci. Myši ze všech tří skupin probíhaly bludištěm, dokud nenašly potravu. Na konci osmi týdnů, se druhá a třetí skupina naučila přímou cestu k jídlu. „Rocková skupina“ však pořád tápala, a nalézt potravu jí trvalo mnohem déle, než dalším dvěma skupinám.

Dále ve studii došlo k třítýdenní přestávce, při které nebyla všem myším pouštěna žádná hudba. Poté se znovu spustil test, při kterém opět „rocková skupina“ neuspěla. Jejich potíže i nadále přetrvávaly. Myši z této skupiny si nepamatovaly, jak se dostat k jídlu, ale ostatní dvě skupiny byly stále rychlejší. Zdálo se, jako kdyby „rocková skupina“ začínala stále od začátku, protože se neustále rozhlížela. Ovšem jak „kontrolní skupina“, tak i „klasická skupina“ si zachovaly to, co se naučily a opouštěly bludiště stále rychleji. „Rocková skupina“ si neuchovala své znalosti a zdá se, že měla nezvratitelné problémy s učením.

Aby zjistili, proč mají takové potíže, zkoumali jejich mozky a hledali změny v hippocampu. Tato oblast leží hluboko v mozku a ovlivňuje emoce, paměť a učení. Schreckenberg a Bird našli viditelné známky abnormálního rozvětvení a růstu nervových buněk, stejně jako narušení RNA, což je chemikálie ovlivňující ukládání do paměti.

Schreckenbergův a Birdův výzkum nejen spojil rockovou hudbu s poškozením hippocampu, ale také zjistil, že způsobuje smrštění čelního laloku. Pokud se tyto důsledky stanou u člověka, očekávali bychom negativní dopad na jeho morálních hodnotách, učení a rozumových schopnostech. Dále, vzhledem k propojení mezi poškozením čelního laloku a depresí, můžeme také předpokládat spojení mezi rockovou hudbou a depresí.

Ačkoli neurologové, psychologové a jiní odborníci mohou diskutovat o některých souvislostech mezi hudebními žánry a depresí, z vědecké literatury vyplývá několik asociací.

Za prvé, rocková hudba a hudební klipy jsou spojeny se škodlivým přesvědčením a chováním, dokonce i u dospívajících, jako jsou například nevhodné sexuální postoje a užívání alkoholu.⁽⁶⁾ Kromě toho prezentují hudební videa (zejména na MTV), v pozitivním světle kouření tabáku. ⁽⁷⁾ Ve skutečnosti je spojeno se sledováním současných hudebních klipů a s heavy metalovou hudební preferencí velké množství riskantního chování.

Za druhé, je takové vysoce rizikové chování (ať už jde o užívání návykových látek, nevhodné sexuální postoje a praktiky nebo jiné špatné chování) samo o sobě spojeno s depresí.

Za třetí, jestliže někdo upadá do depresí a uvažuje o sebevraždě, zdá se, že hudební klipy s vyobrazeným násilím a sebepoškozováním podporují sebevražedné myšlenky.⁽⁸⁾ Řada studií popisuje spojení mezi poslechem heavy metalu a sebevražednými myšlenkami. I když výzkum naznačuje, že existující faktory mohou přitahovat mládež se sebevražednými tendencemi k tomuto hudebnímu žánru, existují také náznaky, že rocková hudba vede ke zhoršení deprese a podněcuje sebevražedné myšlenky.⁽⁹⁾

Na druhé straně harmonické chvalozpěvy a symfonie vedou k prospěšným reakcím čelního laloku. I když je to kontroverzní téma, vědecká literatura mne přesvědčila, abych vychoval v takovémto hudebním prostředí vychoval i své děti. Některé studie například odkazují na klasickou hudbu, jako jsou např. Mozartovy klavírní sonáty, že zlepšují prostorové uvažování – což je užitečné zejména v inženýrství a geometrii.(10) V další studii, kde se děti ve věku 3 – 5 let účastnily skupinové výuky zpěvu a hry na klávesy, bylo prokázáno, že tato výuka vedla ke zlepšení funkce čelního laloku, ve srovnání s podobně starými dětmi, které tuto hudební výuku neabsolvovaly.⁽¹¹⁾

Vliv hudby na charakter člověka (a tedy i čelního laloku) byl rozpoznán minimálně již před 23 stoletími. Aristoteles, slavný řecký filozof, napsal:

“… když člověk poslouchá hudbu, která evokuje určitou vášeň, stane se mu tato vášeň vlastní; a pokud často a dlouhodobě poslouchá hudbu, která evokuje hanebné vášně, celý jeho charakter se stane také hanebným. Stručně řečeno, pokud člověk poslouchá špatnou hudbu, stane se špatným člověkem; a naopak, pokud poslouchá dobrou hudbu, bude mít tendenci stát se dobrým člověkem.” ⁽¹²⁾

Ze studií, které jsme zde ve stručnosti prošli, se zdá, že většina hudebních televizních programů a další zdroje rockové hudby, spadají do výše zmíněné Aristotelovy kategorie hudby, která formuje charakter člověka do “hanebné” podoby. Nemůžu si pomoct, ale rád bych viděl, co by se stalo, pokud by se naši mladí lidé semkli v pozitivním a podporujícím prostředí – s kvalitní klasickou hudbou. Myslím si, že by ve společnosti přibylo mnoho zdravých, eticky smýšlejících jedinců, kteří by se jistě zařadili se mezi největší muže a ženy našich dějin.

Autor:

Dr. Neil Nedley

Citace:

(1) J. McElwain, Personal Communication (Enid, OK: Phillips University).
(2) T. Field, A. Martinez, et al., “Music shifts frontal EEG in depressed adolescents,” Adolescence (Spring 1998): 109-116.
(3) N. A. Jones, T. Field, “Massage and music therapies attenuated frontal EEG asymmetry in depressed adolescents,” Adolescence (Fall 1999): 529-534.
(4) J. McElwain, Personal Communication (Enid, OK: Phillips University).
(5) G. Schreckenberg, H. H. Bird, “Neural plasticity of MUS musculus in response to disharmonic sound,” The Bulletin (New Jersey Academy of Science, 1987): 77-86.
(6) L. Kalof, “The effects of gender and music video imagery on sexual attitudes,” J Soc Psychol (Jun 1999): 378-385, D. L. Peterson, K. S. Pfost, “Influence of rock videos on attitudes of violence against women,” Psychol Rep (February 1989): 319-22, J. S. Strouse, N. Buerkel-Rothfuss, E. C. Long, “Gender and family as moderators of the relationship between music video exposure and adolescent sexual permissiveness,” Adolescence(Fall 1995): 505-521, and T. Robertson, H. Chen, J. D. Killen, “Television and music video exposure and risk of adolescent alcohol use,” Paediatrics(November 1998): E54.
(7) R. H. DuRant, E. S. Rome, M. Rich, E. Allred, S. J. Emans, E. R. Woods, “Tobacco and alcohol use behaviours portrayed in music videos: a content analysis,” Am J Public Health (July 1997): 1131-5.
(8) R. A. Rustad, J. E. Small, D. A. Jobes, M. A. Safer, R. J. Peterson, “The impact of rock videos and music with suicidal content on thoughts and attitudes about suicide,” Suicide Life Treat Behav (Summer 2003): 120-31.
(9) S. Stack, “Heavy metal, religiosity, and suicide acceptability,” Suicide Life Threat Behave (Winter 1998): 388-94.
(10) F. Rauscher, G. Shaw G, K. N. Ky, “Listening to Mozart enhances spatial temporal reasoning: Towards a neurophysiological basis,” Neuroscience netter 185 (1995): 44-47.
(11) F. Rauscher, G. Shaw, et al., Music and Spatial Task Performances: A casual relationship (Presented at the American Psychological Association 102nd Annual Convention in Los Angeles, CA: August 12-16, 1994).
(12) D. Grout, A History of Western Music third edition (New York: W.W. Norton & Company, 1980).