Gaspard De Coligny se narodil roku 1519 v Chatillon-sur-Loing jako syn vznešené francouzské rodiny. Když mu bylo pět let, jeho otec zemřel, a tak výchova malého Gasparda a jeho dvou bratrů zůstala na matce. Její zájem o náboženskou reformu předávali mladým šlechticům soukromí učitelé. V Chatillon-sur-Loing vyrůstal malý Coligny až do svých jedenácti let, kdy se jeho matka stala dvorní dámou očekávané nové královny Francie Eleonory. Již jako 15tiletý projevoval větší zájem o studium historie a filozofie než o účast na královských loveckých hodech.
Od roku 1545 se stal Gaspard jakýmsi vůdcem Colignyho rodiny a jeho odvaha a vůdčí schopnosti z něj dělaly respektovaného armádního důstojníka. Básník Robert Herrick jej popsal v díle Some Heretics of Yesterday (Někteří heretici včerejška) jako toho, který „byl vždy loajální a nikdy netíhnul svým životem proti zájmům krále“. V roce 1547 král František I. zemřel a jeho nástupcem se stal Henry II. Coligny byl povýšen na generála pluku francouzské pěchoty.
Coligny byl prvním armádním úředníkem, který zahájil vojenskou reformu nazývanou „obřady“. Zastavil do té doby mezi ozbrojenci hojně rozšířené souboje, plenění, hrubá slova a znásilňování a změnil tak své muže v úctyhodnou skupinu vojáků.
V roce 1525 byl Goligny jmenován admirálem Francie. O tři léta později se stal guvernérem Pikardie a přispěl k založení francouzské kolonie v Jižní Americe jako možného útočiště pro francouzské protestanty – hugenoty, kteří byli tvrdě pronásledováni. V roce 1556 vyjednával Coligny se španělským králem Filipem II. příměří pro obec Vaucelles. To načas zastavilo boje mezi Francií a Španělskem, dokud Henry II. příměří neporušil. Španělsko a Anglie následně spojily své síly proti Francouzům. V roce 1557 byla Colignymu s důvěrou svěřena obrana města Saint-Quentin. Po 17 dní se dařilo odolávat obléhání nepřítele a Francouzům to umožnilo zaměřit se na ochranu Paříže. Nakonec ale město Španělům podlehlo, Coligny byl zajat a uvězněn v Nizozemí. V době své nesvobody četl Bibli a další knihy, které ho vedly k hlubšímu pochopení zbožnosti, náboženství a problematiky reformace.
Když byl v roce 1559 Coligny propuštěn na svobodu, brzy poznal, jak moc se změnily poměry u dvora a tím i postavení jeho samotného. Zemřel král Jindřich II. a na jeho místo nastoupil nový král František II. Jindřichovi odpůrci v královských službách tak mohli dále pokračovat v prosazování svých cílů. Za takových poměrů Coligny nechtěl setrvávat u dvora, proto ustoupil a uchýlil se do rodného Chatillon. Svůj krásný domov postupně naplňoval uměním, později založil vysokou školu.
Coligny znal rizika, která sebou nese náboženské vyznání. Často vídal, jakému nebezpečí museli čelit hugenoti. Přece však, povzbuzen svou manželkou, se k církvi připojil a brzy se stal vůdcem hugenotů.
Uplatněním svých politických a diplomatických schopností Coligny hugenotům výrazně pomohl. V roce 1560 se zasadil o to, aby bylo zastaveno jejich pronásledování. Riskoval tím vlastní život, ale snaha byla marná. Ve stejném roce neúspěšný pokus o svržení krále vedl k masakru hugenotů.
Coligny se však nevzdal a znovu se za hugenoty postavil. Tentokrát byl úspěšný a pronásledování se mu podařilo zastavit. Klid trval téměř rok, než přišel další masakr hugenotů u Vassay. V dalších letech Coligny pokračoval v bojích za hugenoty a za sjednocení protestantské Francie. Svým neúnavným úsilím nakonec přiměl k náklonnosti i samotného krále.
Jeho rostoucí vliv na panovníka však nelibě nesla králova matka Kateřina Medicejská. Hnána žárlivostí se spojila s Colignyho katolickými nepřáteli a začala plánovat atentát.
Po celé Francii jich bylo povražděno na tisíce. Počet obětí se odhaduje na 20 až 100 tisíc osob. Papež Řehoř XIII. měl po vyslechnutí této zprávy zpívané Te Deum a kardinálové a hodnostáři navštívili francouzský kostel St. Luis. Byl najat malíř Vasari, aby maloval fresky masakru na stěnách ve Vatikánu. Jak velká daň za pozice, které hugenoti ve Francii získali.
Komentujte