Katolická církev staví tradici na roveň, nebo dokonce výše než Písmo, ale ve skutečnosti mnoho z těchto tradic pocházejí z pohanského uctívání slunce. Její věrouka a praxe pocházejí z Mithraismu – formy pohanství, které existovalo v době babylónské říše.
Tyto pohanské praktiky jsou symbolem vůči Bohu. Encyklopedie katolicismu dvacátého století o tom říká následující:
V sekci Antikrist identifikován jsme diskutovali čtyři šelmy z Daniele 7, představující čtyři po sobě jdoucí světové mocnosti, které vzaly náboženské rituály a obřady od každého předcházejícího království které padlo, takto zůstaly babylónské tradice uchovány v průběhu věků. A dnes Řím jako konečné království stále lpí na těchto pohanských tradicích.
si osobuje nárok na apoštolskou posloupnost a tvrdí, že jeho systém uctívání se předává prostřednictvím tradice, která je však tradicí babylonskou a nemá nic společného s Ježíšovým učením.Římskokatolické doktríny, jako je křest nemluvňat, jejich kropení při křtu, učení o smrti a ne- smrtelnosti, modlitby k mrtvým a ostatkům, opakované modlitby za použití růžence, učení o odpuštění hříchů a pekle, mše a svěcení neděle, jsou přímo převzaté ze starověkého Babylonu, ne z Bible.
Když Konstantin sloučil pohanství s křesťanstvím, otevřel tím dveře falešným doktrínám, které se postupně a plíživě začlenily do církevního systému. Církev se rozdělila na katolickou církev, která přijala pohanská učení, a na pravou křesťanskou církev, která odmítla Konstantinovu indoktrinaci.
Církevní historik Philip Schaff uvádí:
Mnoho římských dokumentů používaných k potvrzení katolické autority a původu bylo shledáno falešnými. Mezi tyto nepoužitelné zdroje patří např. Konstantinova donace, která údajně ustanovuje papežskou svrchovanost a jurisdikci, Pseudoisidorské dekretálie, které byly předkládány, že ustanovují svrchovanost pontifikátu. Autor J. A. Wylie ve své knize Historie protestantismu píše, že Řekové vyčítavě pojmenovali mladou římskou církev jako “přirozený domov výmyslů a podvodných dokumentů.”iii Tyto falešné dokumenty nicméně uspěly při ustanovení katolických doktrín.
i. Janus, The Pope and the Council (London: Rivingtons, 1869): 117.
ii. Philip Schaff, History of the Christian Church Volume 4 (New York: Charles Scribner Sons, 1885): 280.
iii. James Aitken Wylie, The History of Protestantism Volume 1 (Hartland Publications, 2002): 12-13.
Autor:
Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha
Další články ze série: Pohanství a katolicismus
- Pohanství a katolicismus
- Marie
- Uctívání Marie
- Pohanský původ mší
- Titul Pontifex Maximus
Je naším upřímným přáním, předložit před Tebe, pravdu-hledajícího čtenáře, čisté Slovo Boží tak, aby ses sám mohl rozhodnout, co je pravda a co je klam. Pokud zde najdeš něco v rozporu s Božím slovem, nemusíš to přijmout. Ale pokud toužíš hledat pravdu jako ukrytý poklad a najdeš zde něco v této kvalitě, doporučujeme Ti, abys vynaložil maximum úsilí a spěšně přijal tu pravdu, která je Ti zjevena Duchem svatým.
Komentujte