Brána bohů
Název Babylon je odvozen z výrazu BAB-ILU, tj. „brána bohů“. V jistém smyslu se tak jedná o prostředek přístupu k bohům, který je protikladem Božího plánu spasení. Přístup k božstvu je v tomto případě umožněn prostřednictvím systému, a nikoli víry v Ježíše Krista. Jde o systém, v němž je spasení z víry nahrazeno spasením ze skutků. Aby nebylo daného zmatku (který název Babylon naznačuje) málo, Babyloňané věřili v nejrůznější bohy. V jejich pojetí tedy existoval více než jeden přímluvce a v důsledku toho opět ztrácí Ježíšova služba svůj význam.
Namísto biblické cesty ke spasení, tedy víry v Ježíše, nabízel Babylon mnoho bohů k uctívání a ustanovil rituály, které se měli provádět, aby se zajistilo, že je bohové přijali.
Spasení ze skutků
Babylonský systém uctívání byl vždy pro Boží lid nástrahou, protože lidské přirozenosti více vyhovuje spoléhat na spasení ze skutků než na spasení z milosti.
Pokud jsme přesvědčeni, že si můžeme získat spasení ze skutků, vkládáme důvěru v sebe a ne v Boha. Dokonce nás to může přivést k myšlení, že určitá duchovní disciplína nás může učinit lepší a budeme mít pocit, že si zasloužíme věčný život. Toto nám dává pocit moci a vede nás to k víře, že dobrými skutky můžeme koupit Boží milost nebo jej alespoň nějak “uklidnit”. Přečtěte si více o důvěře Bohu.
Všechna tato učení jsou v rozporu s Biblí. Bůh je ten, kdo podněcuje naši spásu a vždy měl plán nás Svými činy zachránit. On nás již miluje, máme jeho přízeň. Vztahuje na nás nezaslouženou milost, milosrdenství a spásu ještě před tím než jsme Ho znali (Čti )
Tyto dva systémy uctívání si už od samého počátku protiřečí. Danou skutečnost ilustruje příběh o Kainovi a Ábelovi. Ábel uposlechl božské nařízení a přinesl coby oběť beránka bez poskvrny (symbol Ježíše Krista), kdežto Kain obětoval plody své práce. Poté, co Bůh přijal Ábelovu oběť, v Kainovi vzplál hněv. Došlo tak k prvnímu střetu mezi dvěma zmíněnými systémy uctívání a oheň náboženské nesnášenlivosti a pronásledování od té doby hoří na naší planetě dodnes.
Babylonské náboženství doby konce
Zjistili jsme, že papežský Řím spolu se svými spojenci je Babylonem doby konce. V současné době se zdá, že nikdo nevidí rozdíl mezi nebiblickými doktrínami papežství a tím, co Boží slovo skutečně říká.
Milost pramení pouze a jedině z Kristova díla. Ke spáse nelze přispět žádnými svátostmi.
Pokud Kristus ospravedlňuje jedinou obětí hříšníka, který k němu v pokání přichází, vyplývá z toho, že doktrína o očistci nemá biblické opodstatnění. Katolické učení tak v podstatě plně popírá Kristovu službu a nahrazuje ji spasením prostřednictvím systému. Papež se stává svrchovaným vůdcem, kněz tím, kdo odpouští hříchy, a Marie prostřednicí mezi člověkem a Bohem.
Bůh je zobrazen jako hrozný tyran náročných rituálů a obřadů, který odmítá kohokoli spasit, jestliže jej nebude prosit a neprojeví velkou zbožnost.
Zdá se, že římskokatolické učení se rozhodlo minimalizovat Ježíšovu úlohu v otázce spásy duší a přinejlepším ho stavět na roveň se zakladateli všech náboženských systémů na světě. Buď je Ježíš Bůh a jako takový je na nebi a na zemi jediný, kdo nás může spasit. Jinak Bohem vůbec není. V této otázce nelze dělat kompromis, nelze překrucovat pravidla, aby vyhovovala záměrům všech skupin. Bible jasně říká:
Oddělování spasení od Spasitele
Katolická církev se snaží o odvrácení účinků reformace. Mezi její iniciativy patří také ekumenické hnutí, které se snaží o sjednocení všech náboženství pod papeže.
Po 2. vatikánském koncilu roku 1965 byl jezuitovi Karlu Rahnerovi svěřen úkol smířit všechny církve a náboženství s papežským Římem pod záminkou, že spásu lze nalézt ve všech vyznáních za předpokladu uznání římské svrchovanosti. Aby však bylo tohoto cíle dosaženo, musela by se minimalizovat Kristova úloha. Toto nové odpadlické učení rychle proniklo do světových institutů vyššího vzdělávání a katoličtí teologové a učenci začali danou myšlenku horlivě propagovat. Paul Knitter, profesor teologie na Xavier University a někdejší student Karla Rahnera na papežské Gregoriánské univerzitě v Římě, napsal knihu nazvanou No Other Name? A critical survey of Christian attitudes toward world religions (Není jiného jména? Kritický přehled křesťanských postojů ke světovým náboženstvím), ve které propaguje myšlenku, že Ježíš Kristus není jedinou cestou ke spasení. Leonard Swidler, editor knihy, píše v Journal of Ecumenical Studies:
To je skutečně kreativní teologie, nikoli však teologie biblická. Všimněte si, jak se pozměnila definice spasení „žít skutečně jako člověk“ – než se někomu podaří dostatečně překroutit Bibli, aby vyhovovala všem světovým názorům, a aby tak teologie ekumenismu mohla být prováděna „jediným možným způsobem v dnešní době“.
Spasení ze skutků není jedinným falešným učením, které šíří katolická církev.
Autor:
Článek je převzatý z knihy Na pravdě záleží (orig. Truth Matters) od Prof. Dr. Waltera Veitha
Další články ze série: Babylonské náboženství
- Babylonské náboženství
- Babylon
- Kniha Zjevení odhaluje Babylon doby konce
Je naším upřímným přáním, předložit před Tebe, pravdu-hledajícího čtenáře, čisté Slovo Boží tak, aby ses sám mohl rozhodnout, co je pravda a co je klam. Pokud zde najdeš něco v rozporu s Božím slovem, nemusíš to přijmout. Ale pokud toužíš hledat pravdu jako ukrytý poklad a najdeš zde něco v této kvalitě, doporučujeme Ti, abys vynaložil maximum úsilí a spěšně přijal tu pravdu, která je Ti zjevena Duchem svatým.
Komentujte