Preadaptace a rychlá změna
Podle knihy Genesis byla země původně vytvořena dokonalá. S prvním hříchem byla země prokleta a od té doby existují důkazy, že se zvířata dokázala rychle přizpůsobit svým nedokonalým příbytkům.
Tato přizpůsobení jsou to, co někteří lidé nazývají důkazy o vývoji, ale tyto důkazy mohou být stejně snadno posuzovány, jako nezbytné úpravy kvůli změnám v životním prostředí. Výběr jídla a úroveň agrese jsou příklady vlastností, které se mohou u stvoření rychle změnit, pokud jsou tato stvoření konfrontována s různými prostředími.
Zatímco teorie evoluce naznačuje, že se druhy vyvíjejí po miliony let, Stvoření naznačuje, že zvířata byla předurčena k tomu, aby se vypořádala se změnami ve svém prostředí. Navíc některé druhy by mohly přežít dokonce i drastické změny, pokud by byly vybaveny orgány, které by jim umožnily přežití v tomto novém prostředí, stejným způsobem, jako tomu bylo při přechodu z rostlinné na živočišnou stravu.
Změny ve stravě
Masožravci, kteří přejdou na rostlinnou stravu, jsou schopni se jí přizpůsobit a přežít z ní. Lvi například dají přednost tomu, aby ze všeho nejdříve pozřeli obsah žaludku (konkrétně bachoru) své kořisti, který obsahuje fermentované rostlinné produkty; jsou také známy příklady lvů a jiných masožravců, kteří byli odchováni na „vegetariánské“ stravě (například obilninách) a masa se odmítali dotknout, i když jim bylo předloženo.
I kočky a psi zvládají vegetariánskou stravu dobře a žijí dokonce déle; jsou také méně agresivní. Zuby těchto živočichů, které fungují jako kleště, mohly v minulosti stejně tak dobře sloužit k drcení tuhých rostlin. To, že se dnes živí jinou stravou, může být důsledek skutečnosti, že jejich původní zdroj potravy zmizel.
Paleontologické nálezy jasně ukazují, že v minulosti existovalo mnohem více druhů rostlin než dnes.
Zničení lokality a stanoviště živočicha může změnit jeho stravovací návyky i dnes. Čipmankové se obvykle živí semeny v lesích, ale s tím, jak si svou daň stále více vybírají kyselé deště a mizí zdroje potravy, není neobvyklé vidět, jak si tito roztomilí býložravci doplňují jídelníček masem zvířat zabitých srážkou s vozidly. Je to případ, kdy se býložravec v důsledku změny prostředí stává „mrchožroutem“.
Novozélandští papoušci kea se například obvykle živí kořeny a jinými částmi rostlin, ale úbytek zdrojů potravy je vedl k útokům na ovce. Své ostré zobáky a pařáty používají k tomu, aby roztrhli kůži na zádech ovcí a dostali se k tuku kolem ledvin.1 Je to zajímavá změna; když se jejich původní životní podmínky a zdroje potravy obnoví, vracejí se ke konzumaci rostlinné potravy.
Papoušci Kea ,mají stejně ostré zobáky a pařáty jako dravci, ale používají je k neagresivním účelům. Jak zjistili, že roztržení kůže na hřbetě ovce jim poskytne takový typ potravy, který jim umožní přežít? Je to záhada, ale nedostatek zdrojů obvykle vede k agresi, což může být jeden z důvodů, proč napadají živočichy, kteří se nemohou nebo nechtějí bránit.
Dalším příkladem podobné změny je jeden poddruh pěnkavky šídlozobé („upíří pěnkava“) z Galapág. Nedávno se ukázalo, že tento pták-vegetarián začal vylupovat hnízda a sát krev hnízdících terejů.2,3 Tato změna ve stravě byla způsobena zvýšením konkurence mezi živočichy živícími se rostlinnou potravou.
Pěnkavy se krví jiných ptáků živí v obdobích dlouhého sucha. Klovou zobákem ke kořenům per, dokud oběti nezačne téct krev, kterou pak pijí. Další pěnkavky čekají, až se první nasytí, a pak pokračují.
Jedná se o změnu potravy a chování, k níž vedla změna prostředí – nebylo zapotřebí milionů let vývoje. Přečtěte si o stravě, kterou Bůh původně určil pro lidi.
Změny v úrovních agrese
Agresivita je vlastnost, jež potenciálně existuje u všech živočichů. Na počátku však přítomna být nemusela. Z divokých druhů psovitých šelem, z nichž byl domestikací vyšlechtěn domácí pes, se vyvinuly spousty ras krotkých, přátelských a milujících psů všech možných tvarů a velikostí. Selektivní šlechtění však může z téhož genofondu vypěstovat i naprosto zuřivé zabijáky. Agresivita tedy má genetický základ a výběrem je možné ji rychle zmírnit.
Schopnost bránit se se nemusí vůbec projevit, pokud se neobjeví potřeba sebeobrany. Ruský vědec Dmitrij Beljajev a další, kdo studovali proces domestikace lišek, zjistili, že změny chování je možné pomocí záměrné selekce dosáhnout dosti rychle.4 Z řady různých lišek byly vybrány ty, které na přítomnost lidí nereagovaly strachem, ostatní byly vyřazeny. Kolem šesté generace již lišky vykazovaly podobné vlastnosti jako domácí psi: kňučely, aby přitáhly pozornost, a olizovaly pečovatele. Toto chování se rozšířilo na jedno mládě ze šesti v desáté generaci a na 3 mláďata ze 4 ve třicáté generaci.
Změny v chování byly doprovázeny anatomickými změnami včetně zvýšení hladiny serotoninu.
Je známo, že vysoce agresivní lidé a schizofrenici v léčebnách mívají nízkou hladinu serotoninu, a je potřeba tento stav srovnat. Rozvoj agrese a strachu z lidí proto nemusel trvat miliony let, ale k této změně mohlo dojít velice rychle.
Slavné pirani – ryby proslulé tím, že mají zuby ostré jako břitvy a jsou schopny ohlodat živočicha, který se ke své smůle ocitne ve vodě, až na kost. Existují však důkazy svědčící pro to, že předkové piraní se živili rostlinami. Mnoho druhů jihoamerických ryb pacú (Pieractus a Colossoma), které jsou blízkými příbuznými piraní, své silné čelisti a ostré zuby používá k tomu, aby trhaly podvodní rostliny a plody, které spadnou do vody. Tyto dvě skupiny si jsou morfologicky velice podobné a za povšimnutí stojí i skutečnost, že pirani se živí i rostlinným materiálem. Mladé ryby (stejně jako mnoho druhů pelagických ryb) se živí převážně rostlinnou stravou. Vědce velice překvapilo, že z genetického hlediska není mezi vegetariánskými druhy ryb a zuřivými piraňami žádný výrazný rozdíl.5
Závěr
Pokud by se podmínky prostředí změnily, rostliny a zvířata by se mohly přizpůsobit těmto podmínkám diferencovaným využíváním genů a mechanismů kontroly genů, které jsou k dispozici pro přežití. Není třeba čekat, až dojde k nějaké náhodné mutaci, aby se překonaly nové překážky, protože v určitém smyslu byly všechny organismy předurčeny k tomu, aby se vypořádaly se změnami v mezích stanovených jejich genetickým složením.
Zvířata nejsou jediní, jejichž strava se časem mění. Přečtěte si článek o historii lidského stravování..
ODKAZY:
1. WHEELER, G. The Cruelty of Nature. In Origins. 1975, sv. 2, č. 1, s. 32–41.
2. WEINER, J. The Beak of the Finch. London: Jonathan Cape Random House, 1994. s. 17.
3. Islands of the Vampire Birds. Australia: ABC TV, vysíláno 13. října 1999.
4. TRUT, L. N. Early Canid Domestication: The Farm-fox Experiment. In American Scientist. 1999, sv. 87, s. 160–169.
5. Piranha and New DNA Evidence. In www.angelfi re.com/biz/piranha038/dna.html. 28. dubna 2000.
AUTOR:
Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).
Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.
Komentujte