Evoluce člověka

Evoluce člověka je diskutabilní záležitost a diskuse je vedena spíše na základě osobních názorů některých badatelů než na základě faktů, které poskytuje fosilní záznam. Fosílie, ze kterých lze usuzovat na vývoj lidského rodu, jsou relativně vzácné a je vskutku s podivem, že jich bylo nalezeno tak malé množství. Člověk je tvor společenský, a většina populace tedy musela mít snahu žít v úzkém společenství. Legendy o civilizacích před potopou a o vládnoucích rasách se hojně vyskytují v lidových bájích po celém světě a legenda o zmizelém kontinentu Atlantidě je dodnes ve vysoké vážnosti. Věří se, že Atlantida byla představitelkou předpotopního světa a že tento svět zmizel pod mořem. Ať je to jakkoliv, existuje zde možnost, že by většina lidských fosílií mohla být pohřbena v usazeninách na dně oceánu.

Důkazů pro evoluci člověka je velmi málo. Nejzávažnější z nich je Australopithecus, což byl malý až středně velký tvor podobný opici. Někteří badatelé se domnívají, že chodil vzpřímeně. Zbytky těchto tvorů byly nalezeny ve východní a jižní Africe, i slavná Lucy patří do této skupiny. Pak jsou zde tzv. archaičtí příslušníci rodu Homo sapiens, mezi něž patří například člověk neandrtálský. Je pozoruhodné, že se všechny formy, na kterých se představa o evoluci člověka zakládá, vyskytovaly současně. Ve skutečnosti ve stejné době existovali všichni primáti, a vývojový strom je proto opět pouhá morfologická posloupnost, sestavená vědci podle jejich vlastních představ. Australopithecus tedy existoval bok po boku s lidmi a je považován za vedlejší větev, ze které je možno odvozovat informace, ale nemohl být v přímé rodové linii moderního člověka.

Australopithecus

Když získáváme postupně více a více informací, jsou z rodokmene člověka odebírány postupně další a další tzv. přechodné formy. Australopithecus, jak naznačuje jeho jméno, byla opice, ale předpokládá se, že kráčela vzpřímeně. Tento závěr byl učiněn na základě otisků nohou v kameni, které byly nalezeny v Laetoli v Tanzánii a o kterých se soudí, že jejich původcem byl tvor typu Lucy. Avšak „tvorové podobní Lucy“ měli zkroucené prsty na nohou a stejnou anatomii zápěstí s prstovými klouby přizpůsobenými k chůzi, jakou vidíme u šimpanzů a goril.¹ To ukazuje na tvora podobného šimpanzům, s kolébavou chůzí po prstových kloubech a se skloněným držením těla. Skeny kanálků jejich vnitřního ucha (podle nichž lze odhadnout držení těla), provedené (počítačovou) axiální tomografií, svědčí o tom, že nechodili vzpřímeně. Svědčí o tom i dlouhé zahnuté prsty na rukou i na nohou.

Evolucionista Dr. Russell Tuttle z chicagské University studoval otisky nohou vytvořené příslušníky jednoho peruánského kmene, kteří chodili bosky. Na základě odlitků, které z jejich otisku nohou vytvořil, vyvodil závěr, že otisky v Laetoli jsou ve skutečnosti identické s otisky lidí, kteří obvykle chodí bosky. Uvážíme-li, že lidé a Australopithecus žili současně, potom nejlogičtějším závěrem je, že otisky byly vytvořeny lidmi.

Důkazy, že by Lucy byla spojovacím článkem, jsou velmi neúplné a nemohou obstát při seriózním vědeckém zkoumání. Ve skutečnosti neexistuje důkaz o tom, že by tito tvorové byli cokoli jiného než 100% opice. Důkaz pro to, že Lucy je spojovacím článkem, je založen na poměru délky paže k délce dolní končetiny. Soudí se o něm, že je někde uprostřed mezi tímto poměrem u opice a u člověka, ale vzhledem k neúplnosti kostí, které jsou pro zkoumání dostupné, nemůže být tento poměr správně stanoven. Kyčelní kloub je podobný opičímu, ale prohlašuje se, že je zdeformován, přičemž pro srovnání není k dispozici žádný „nezdeformovaný“ kyčelní kloub. Na základě tohoto důkazu to tedy musí být kyčelní kloub opice. Kolenní kloub fosílie Lucy, který se také používá ke zdůvodnění tvrzení o její vzpřímené chůzi, nebyl dokonce nalezen společně s Lucy.

Neandrtálec

Neandrtálský člověk je rovněž předmětem sporu, ale jeho fosílie nepřinášejí žádný důkaz o tom, že by neandrtálec byl tvor zcela lidský, s objemem mozku dokonce ještě větším, než má moderní člověk. Fosílie neandrtálce mají prokazatelné kostní deformace způsobené křivicí, což by mohl být následek podmínek, které převažovaly po potopě v době ledové. Ovšem časové hranice, na nichž jsou tyto úvahy založeny, nejsou rovněž v souladu s katastrofickým modelem. V pokusech o datování fosílií hominidů existují natolik velké rozdíly, že v diskusi o tomto problému není nic jistého, zvláště z toho důvodu, že samotné techniky datování jsou velmi pochybné.

Z jakého místa na Zemi lidé pocházejí?

Probíhají debaty o tom, odkud lidé pocházejí. Někteří říkají, že pocházíme z Asie, jiní říkají, že místo našeho původu je Afrika. Další zastávají názor, že lidé pocházejí z obou míst najednou a to ve stejnou dobu. Důkazy však ukazují, že lidé se vyskytovali z oblasti na půli cesty mezi Afrikou a Asií, což činí biblický příběh vědecky hodnověrným.

Klíčové spory v hledání původu člověka

Antropolog Roger Lewin říká, že rozpory při hledání pravdy o lidském původu jsou podporovány konkurencí mezi výzkumníky. Ve své knize „Problematické kosti: rozpory v hledání původu člověka“ (Bones of Contention: controversies in the search for human origins)² shrnuje hlavní body sporu týkajícího se počátku člověka. Tyto spory se týkají:

1) dítěte Taung, nalezeného v jižní Africe a původně odmítaného, nyní však akceptovaného spojovacího článku mezi lidskými předky;

2) Piltdownského kanadského žertíku, kdy lidská lebka a čelist orangutana byly upraveny tak, aby hovořily ve prospěch naturalistických (evolučních) počátků člověka, a proti nimž nebyly téměř čtyřicet let vzneseny žádné námitky;

3) člověka z Nebrasky, jehož existence byla odvozena z jediného zubu, o kterém se později ukázalo, že je to zub prasete;

4) zkreslení původního popisu neandrtálského člověka směrem k primitivismu;

5) bitvy o sesazení Ramapitheca z trůnu lidského předka a uznání, že se jedná o orangutana;

6) vášnivého sporu o datování vulkanické vrstvy ve východní Africe, ve které byly nalezeny fosílie hominidů;

7) sporu mezi Richardem Leakym a Donaldem Johansonem týkajícího se polohy novějších nálezů Australopitheca;

8) sporu o tom, co představovalo hybnou sílu, která započala evoluci člověka. (Byl to dravý způsob obživy, lov nebo spolupráce.)

Lewinovy pocity jsou vyjádřeny v následujícím sdělení:

ODKAZY:

(1) In Nature. 23. brezna 2000, s. 339–340, 382–385.
(2) LEWIN, R. 1987. Bones of Contention: Controversies in the search for human origins. New York: Simon and Schuster, 1987, s. 312–313.
(3) LEWIN, R. 1987. Bones of Contention: Controversies in the search for human origins. New York: Simon and Schuster, 1987.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.