Zkamenělé stromy

Petrifikované stromy a určování stáří

Jeden z nejkrásnějších detektivních příběhů současnosti se týká katastrofismu ve fosilním záznamu, a nabízí se nám v petrifikovaných lesích v Yellowstonském národním parku.

O celkovém rozložení a vertikální stratifikaci petrifikovaných stromů v Yellowstonském národním parku se předpokládá, že představují řadu až 40 po sobě následujících lesů, jednoho na druhém, jejichž celkové stáří se odhaduje na daleko vyšší, než je stáří předpokládané modelem potopy. Předpokládalo se, že každý z jednotlivých lesů byl během následných erupcí pokryt vulkanickým popelem, a pak byl v průběhu doby nahrazen novými lesy.

Rovněž se tvrdilo, že tento důkaz nemůže z důvodu současné topografie těchto lesů podporovat předpoklad kratší doby trvání. Dr. Harold Coffin provedl detailní průzkum těchto petrifikovaných lesů a zjistil, že i přes evoluční paradigma dlouhých věků, přijaté vědeckou komunitou, jsou tyto lesy ve skutečnosti argumentem pro katastrofický model.¹

Protože většina stromů stojí vzpřímeně, tj. zdánlivě ve směru růstu, bylo přijato vysvětlení, že jsou to zbytky skutečného lesa. Navíc souvrství, ve kterých je každá vrstva lesa uložena, jsou rovnoměrně plochá, a vůbec se nepodobají moderním lesům, které by, pokud by byly pokryty vulkanickým popelem, vypadaly jako stromy rostoucí na svazích a jiném nerovném terénu. Bližší zkoumání ukazuje, že petrifikované stromy nemají kůru ani vedlejší větve, a rozvětvené kořeny jsou odtrženy. To neodpovídá tomu, že by stromy byly pokryty popelem v poloze, ve které rostly, protože pokud by strom byl v takové poloze, byly by kořeny neporušené.

Navíc, při pokrytí stromů popelem by zcela jistě byly větve ponechány přinejmenším v blízkosti pokrytých stromů. V těchto vrstvách jsou nalézány nejen vzpřímené stromy, ale byly nalezeny také mnohé vodorovně uložené stromy. V některých místech je vertikální odstup ve skutečnosti velmi malý – nová vrstva leží přímo na pařezech starší vrstvy. Bližší zkoumání vrstev odhaluje typický důkaz vzniku turbiditních vrstev a řazení vrstev s tendencí k opačnému uspořádání zrnitosti, tj. s hrubším materiálem nahoře. To odpovídá materiálu, který byl usazen sesuvem půdy a pohybem po svahu způsobeným vodou, ale neodpovídá to usazování suchého vulkanického popela.

Video od 44. minuty hovoří o zkamenělých stromech:

Organické vrstvy, o kterých se dříve soudilo, že představují kompaktní lesní půdu, jsou rovněž uspořádány působením vody, což popírá obvyklou situaci v lese. Rozbor orientace stromů ukazuje, že horizontálně a vertikálně uložené stromy jsou orientovány v odlišných směrech.

Pro srovnání, padlé stromy ve stojících lesích v Oregonu, v listnatých lesích Michiganu a sekvojových lesích v Kalifornii nevykazují žádnou orientaci.

Vysvětlení těchto anomálií přinesl výbuch sopky Mount St. Helens v roce 1980. Po výbuchu dne 30. března došlo k rozpuštění ledovce, a to vedlo k přívalu na jižní straně hory. Spolu se studeným vulkanickým popelem nesla proudící voda i velké množství stromů dolů po úbočí hory.

Tyto stromy různých velikostí byly zbaveny svých bočných větví, kůry a kořenů. Kmeny byly zasypány vulkanickým popelem s převažující orientací ve směru proudu. To se podobá orientaci petrifikovaných stromů na svazích Mount Homiday v Yellowstonském národním parku.

1. května 1980 vybuchla sopka Mount St. Helens znovu, s doprovodným zemětřesením. Ohromný tlak uvnitř hory se uvolnil po sesuvu půdy a katastrofickým výbuchem bylo oderváno horních 400 metrů vrcholku hory. Byla uvolněna síla ekvivalentní pětisetnásobku síly atomové bomby svržené na Hirošimu. Zničení okolních lesů bylo dokonalé, stromy byly doslova vytrženy ze země. Sutiny padající do jezer v okolí hory způsobily přívalové vlny, které spláchly vykořeněné stromy do nově vytvořených i již existujících jezer.

V jezeře Spirit Lake byla provedena studie a bylo zjištěno, že ty kmeny, které měly pahýly s kořeny, se rychle srovnaly tak, že zaujaly vertikální polohu. Na sonarovém skenu dna jezera bylo nalezeno 19 500 vzpřímených stromů nalézajících se na dně jezera.² Pokud se tento scénář aplikuje na stav, který převažuje v Yellowstonském národním parku, lze snadno vysvětlit stávající poměry na základě katastrofického modelu.

Vícečetné cykly sopečných výbuchů by způsobily četné turbiditní proudy a vysvětlily by se tak početné vrstvy uložené jedna na druhé. Navíc výzkum chemického složení vulkanických nánosů ukazuje, že pocházejí z erupcí, které nastaly současně nebo v krátkém časovém úseku. O tom se lze přesvědčit, protože vztah mezi chemickými složkami v sopečných vyvřelinách se nemění pouze v jednotlivých cyklech sopečných výbuchů.

Studium proudu lávy na Havaji ukazuje, že erupce vzdálené v čase více než 3 měsíce mohou být odlišeny podle složení magmatu. Následkem toho stanovená doba vzniku petrifikovaných lesů odpovídá spíše krátkému časování. Další důkaz pro katastrofismus lze nalézt ve fosilních stromech, které jsou uloženy současně ve více než jedné geologické vrstvě – taková situace by nebyla možná, pokud by platil uniformitarianistický princip.

Jak dlouho trvá, než je v lese ukončena petrifikace? Podstatou evolučního uvažování vždy bylo, že tvorba kamene a procesy, jako je petrifikace, musely trvat miliony let. Tyto procesy se však mohou odehrát během velmi krátké doby. Okamžité petrifikace bylo dosaženo uměle i v přírodních podmínkách. Impregnací dřeva roztokem s vysokým obsahem minerálů, jako je např. křemík a hliník, byla provedena téměř okamžitá petrifikace, což bylo dokonce patentováno.³

Za vhodných okolností tedy netrvá proces petrifikace dlouho. Záplavové vody spolu se sopečným popelem by pro uskutečnění takových procesů poskytly vhodné prostředí.

ODKAZY:

1 COFFIN, H. G. Orientation of Trees in Yellowstone Petrifi ed Forests. In Journal of Paleontology. 1976, sv. 50, č. 3, s. 539– 543.
2 COFFIN, H. G. Erect fl oating stumps in Spirit Lake, Washington. In Geology. 1983, sv. 11, s. 298–299.
3 McCAFFERTY, P. Instant petrifi ed wood? In Popular Science. říjen 1992, s. 56–57.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.