Fosílie jako důkaz potopy

Důkazy svědčící pro katastrofismus (např. celosvětová potopa) jsou ve fosilním záznamu velmi časté a pouhý fakt, že většina fosílií je uložena v nánosech, které se vytvořily usazením z vody, a musely tedy vzniknout rychle, poukazuje na vznik během katastrofy.

U některých fosílií pozorujeme dokonalé zachování detailů. To znamená, že tito tvorové museli být pohřbeni v jednom okamžiku, a tím bylo zabráněno rozkladu. Stav konzervace může být tedy známkou toho, jak dlouho byl živočich vystaven působení přírodních sil předtím, než byl pohřben.

Za předpokladu potopy lze předpokládat, že někteří živočichové zůstali nepřekryti delší dobu než jiní. Například mezi fosíliemi ryb nalézáme dokonale zachované exempláře, ale také exempláře bez hlavy, se šupinami a bez šupin, někdy pouze kosti nebo části těl. V průběhu hnilobného procesu odpadají hlava a šupiny poměrně rychle, a je tedy zřejmé, že některé ryby byly pohřbeny okamžitě, některé se předtím ještě nějakou dobu vznášely ve vodě.

Fosílie podle způsobu konzervace dělíme do čtyř hlavních typů:

1. Otisky a odlitky, které zahrnují otisky nohou, a odlitky, které byly vyplněny horninotvorným materiálem.
2. Petrifikované fosílie neboli fosílie, které se změnily v kámen procesem náhrady svých tkání elementy z obklopujících vrstev.
3. Karbonizované (zuhelnatělé) fosílie, jako je uhlí.
4. Nezměněné fosílie, jako jsou zvířata zachycená do jantaru či konzervované části těl živočichů zachycených v asfaltových jamách. Do této poslední skupiny patří také lastury a úlomky zubů a kostí.

Protože pro fosilizaci jsou potřebné velmi specifické a složité podmínky, lze říci, že rozsah fosilního záznamu nepodporuje myšlenku uniformitarianismu. Opravdu, když přemýšlíme o fosiliích obřích dinosaurů, nabízí se otázka: „Co mohlo tak velké tvory rychle pohřbít?“

Dinosauři se někdy nacházejí v relativně velkých počtech a většinou jsou v poloze, ve které mnozí jakoby ukazovali jasnou orientaci ve směru proudu. Vědci to vysvětlují tím, že tito tvorové žili v údolních nivách, které bývaly periodicky zaplavovány. Avšak tato ložiska fosílií se táhnou často v oblastech o rozloze tisíců čtverečních kilometrů, což by neodpovídalo takové představě.

Přečtěte si také o zkamenělých stromech, dalším důkazu o orientaci ve směru proudu.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.