Radiokarbonová metoda datování

Jak přesné jsou radiokarbonové metody? Všechny metody radioaktivního datování se opírají o tři předpoklady, které nemusí být nutně pravdivé:

1. Rychlost rozpadu

Předpokládá se, že rychlost rozpadu je v průběhu času konstantní. Tento předpoklad je podpořen četnými vědeckými studiemi a je poměrně spolehlivý. Podmínky se ovšem mohly v minulosti lišit a tak ovlivnit rychlost rozpadu nebo tvorbu radioaktivních prvků.

Evolucionisté předpokládají, že míra kosmického bombardování v atmosféře zůstala vždy konstantní, a že rychlost rozpadu zůstala také konstantní. Vědci vkládají v tuto datovací metodu velkou důvěru, přestože je více než 50 % výsledků datování metodou radioaktivního uhlíku (u geologických
a archeologických vzorku v severovýchodní části Severní Ameriky) výzkumníky považováno za nepřijatelné.ⁱ

Neexistuje žádný důkaz o tom, že by rychlost rozpadu byla v minulosti odlišná, než je dnes. Ovšem neexistuje ani důkaz, že byla stejná. Což znamená, že radioaktivní datování stojí výhradně na předpokladech. Proti pravdivosti těchto předpokladů bychom mohli předložit následující argumenty:

A) Konstantnost bombardování kosmickým zářením může být zpochybněna. Současná vysoká míra kosmického záření může být důsledkem narušeného prostředí po potopě, kdy se změnil poměr ¹⁴C k ¹²C. Údaje před povodní by tedy musely být vyřazeny. Časové údaje spadající do období před celosvětovou potopou tedy musejí být vyřazeny. Ke zmíněnému odstínění kosmického záření mohlo tehdy dojít ze zcela obyčejných příčin, například vlivem vyššího obsahu vody v atmosféře.

B) Vyšší intenzita magnetického pole Země mohla Zemi lépe chránit před kosmickým zářením. Někteří vědci tvrdí, že intenzita magnetického pole Země se s časem snižuje.

C) Atmosférický uhlík tvoří pouze 0,0005% současné zásoby uhlíku – 99,66% uhlíku na Zemi se nalézá ve vápenci, 0,31% v naftě a zemním plynu a 0,02% v uhlí. Uhlík ¹⁴C pochází z dusíku a je nezávislý na zásobách uhlíku ¹⁴C. Pokud bylo v době potopy například jen malé procento uhlíku, který je dnes součástí vápence, ve formě živých mořských organismů, pak by se tehdy malé množství uhlíku ¹⁴C smísilo s mnohem vetší zásobou uhlíku ¹²C, a to by dramaticky snížilo jejich poměr. Potom by se měřené vzorky zdály být mnohem starší, než ve skutečnosti jsou.

D) Dokonce i tehdy, je-li rychlost rozpadu uhlíku konstantní, nemůže být tato metoda datování spolehlivá, pokud není znám přesný poměr uhlíku ¹²C a ¹⁴C v počátečním stavu vzorku.

2. Reset hodin

Předpokládá se, že když vznikl studovaný materiál, hodiny byly nastaveny na nulu. To vyžaduje, aby byl původně přítomen pouze původní izotop nebo že je známo na začátku přítomné množství dceřiného izotopu, takže je možné jej odečíst.
Mnohé příklady z literatury ukazují, že předpoklad nastavení nuly není vždy správný. Ve vyvřelinách sopky Mount Rangitoto (Auckland, Nový Zéland) byl zjištěn draslík ⁴⁰K o stáří 485 000 let, ale stáří stromů pohřbených ve vulkanickém materiálu datovaných uhlíkovou metodou ¹⁴C bylo stanoveno pouze na méně než 300 let.ⁱⁱ

Další příklad lávových proudů v blízkosti pobřeží Havaje vykazuje podobné nesrovnalosti. Pokud jsou datovány metodou uhlíku ¹⁴C, zdají se být vyvřelé horniny staré méně než 10 000 až 17 000 let, ale při datování metodou K-Ar dostáváme stáří od 160 tisíc do 43 milionů let. U vzorku horniny z Nigérie bylo metodou K-Ar stanoveno stáří na 95 milionů let, metodou U-He (uran-helium) však na 750 milionů let a metodou štěpných stop na méně než 30 milionů let.ⁱⁱⁱ

V literatuře existuje mnoho příkladů, které vrhají na výše jmenovanou hypotézu vynulování hodin stín pochybností. Pokud nejsou hodiny nastaveny na nulu v době, kdy dochází k tvorbě ložiska horniny, pak nemůže existovat žádný startovní bod, od kterého by bylo možné počítat jeho stáří.

3. Uzavřený systém

Dalším předpokladem je práce s uzavřeným systémem – tzn. že od vzniku studovaného materiálu nedošlo ke ztrátě ani rodičovských nebo dceřiných prvků.

Žádný vědec nemůže zaručit, že kterýkoli ze zkoumaných vzorků muže být považován za uzavřený systém. Podstatné je, jestli byl izolován od svého okolí v době, kdy se tvořil. Do vzorku totiž mohou být zaneseny nebo z něj naopak vyloučeny různé prvky. Různé prvky mají také různou rozpustnost. A opět, vědci zavrhnou stáří, které neodpovídá tomu, které očekávají, a budou argumentovat tím, že pokud je stáří příliš vysoké, hodiny nebyly vynulovány, pokud se ukáže naopak, že stáří je příliš nízké, budou argumentovat tím, že izotopy byly selektivně odstraněny.

Ve výše citovaném příkladu lávových proudů na Havaji bylo uvedeno, že došlo k uzavření nadměrného množství argonového plynu, a proto se vzorky zdají být starší, než ve skutecnosti jsou. Metody radiometrického datování jsou tedy založeny na správných vedeckých principech, ale opírají se přitom o tolik výchozích předpokladů, že u studenta, který věří Bibli, nemuže být jeho víra nijak otřesena údaji, které tyto metody poskytují.

Co nám skalní vrstvy na zemské kůře říkají o našem původu a stáří země?

Další informace o tomto tématu naleznete ve videu Spor o fosílie.

POZNÁMKY:

i. J. Ogden III, “Annals of the New York Academy of Science,” 288 (1977): 167-173.
ii. A. McDougall Polach and J.J. Stipp, “Excess Radiogenic Argon in Young Subaerial Basalts From Auckland Volcanic Field, New Zealand,” Geochemica et Cosmochemica Acta 33 (1969): 1485-1520.
iii. E. Fisher, “Excess Rare Gases in a Subaerial Basalt from Nigeria,” Nature 232 (1971): 60-61.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.