Lamarck navrhuje přirozený výběr

Lamarck byl prvním biologem, který navrhl mechanismus evoluce. Podle jeho představ probíhá evoluce tak, že organismy získávají vlastnosti, které potřebují. Žirafa vyžadovala dlouhý krk, protože se snažila jíst listy vysoko ve stromech a ptákům, kteří neměli rádi plavání, ale shromažďovali potravu v mělké vodě, se vyvinuly dlouhé nohy a stali se brodivými ptáky. Lamarck občas připisoval proces evoluce nějaké vnitřní mystické součásti života.

Darwin na druhé straně navrhl mechanismus přirozeného výběru, což je pro biology přijatelnější evoluční mechanismus. Tento princip definoval takto:

Tato teorie poskytla mechanismus změn v závislosti na čase, tak jak ho známe dnes. S rozvojem vědy o genetice a pochopením konceptu mutací mohl být koncept rozvinut do své současné podoby, kdy mutace poskytují materiál pro variace a z variací se stává živná půda pro přirozený výběr.

Základní rozdíl mezi Lamarckismem a Darwinismem spočívá v tom, že Lamarck uvádí, že adaptace organismy získaly, protože je potřebovaly, zatímco Darwinismus říká, že adaptace vyvinuté náhodně prostřednictvím mutací a výběru se odehrávají přirozeným výběrem. V jistém smyslu se přirozený výběr stává hnací silou změny.

Základní Darwinistický pohled na vývoj přirozeným výběrem je dnes podporován většinou biologů. Mohou se lišit v mechanismu změny, ale základní principy Darwinismu jsou hluboce zakořeněny v současném vědeckém myšlení.

Věda dnes ponechává jen malý prostor pro doslovnou interpretaci Genesis nebo i částečnou chronologii s ní spojenou. V nejlepším případě vědci připouštějí nějakou formu teistické evoluce, kde je Bůh považován za původce života a mechanismy evoluce jsou “tvůrci” různorodých forem života, které dnes existují. Tato teorie uvádí, že Bůh použil evoluci k vytvoření lidí a všech ostatních živých organismů na Zemi. Základním problémem této teorie je však to, že Bible prohlašuje, že smrt je důsledkem hříchu, zatímco přirozený výběr považuje smrt za základní potřebný princip pro změnu. V podstatě se zdá, že dva světové pohledy na náš původ, evoluce a stvoření se vzájemně vylučují.

Vzhledem k těmto rozdílům je zřejmé, že je zapotřebí z velké míry zkreslit jednu či druhou teorii pro jejich vzájemný soulad. Moderní koncepce vědeckého kreacionismu je dokonce i zesměšňována vědeckou komunitou. Nicméně některé nové důkazy silně podporují přinejmenším některé argumenty předložené propagátory modelu stvoření a dokonce i v myšlení uniformistů došlo k významným změnám. Také mnoho geologů v uplynulých letech přijalo možnost, že některé z katastrofických událostí, v naší geologické minulosti, mohou mít více než lokální význam.

K širšímu přijetí katastrofismu, jakožto příčině pro utváření geologických rysů, došlo v roce 1980, kdy vědec Luis W. Alvarez uvedl, že asteroid se srazil se zemí a způsobil rozsáhlé zničení a vyhynutí druhů. Ačkoli celosvětová povodeň na takové úrovni, jako je popsaná v Genesis je stále tabu, povodně po katastrofě jsou stále více považovány za tvůrce geologických rysů, o kterých se dříve předpokládalo, že se vyvinuly jako důsledek uniformitářských zásad před tisíci nebo miliony lety. Jedním z příkladů takové změny přesvědčení je příběh Suchých vodopádů v údolí řeky Columbia v americkém státě Washington. Tento skalní útvar je nyní považován za formovaný katastrofickými povodněmi na konci poslední doby ledové.

Přečtěte si článek Stáří Země.

POZNÁMKY:

i. Monroe W. Strickberger, Evolution 2nd edition, (London, Jones & Bartlett Publishers): 1996.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.