Odpovědi na otázky

Richard Dawkins kdysi řekl: „Některé otázky si jednoduše nezaslouží odpověď.“ (1) Samozřejmě, že tento jeho hněv byl mířen na kreacionisty, kdy tvrdil, že kreacionisté nejsou hodni odpovědi. Funguje však toto tvrzení i v opačném případě? Existují otázky ateistů, které nemají být zodpovězeny?

Odpovídání na otázky je velkou částí mojí práce. Miluji to. Miluji, když mohu předvést, že naše přesvědčení o pravdě Písma je rozumné a racionální.

Existují však některé otázky, které nemusí být přímo zodpovězeny. Je tomu tak proto, že nebyly položeny s úmyslem získat na ně odpověď. Jejich účelem je pouze pokus o posměch nebo odvrácení pozornosti od něčeho jiného. V těchto případech je lepší odpovědět pouze na podklady a motivy vedoucí k formulaci takové otázky. Někdy však stručnou odpověď na tuto otázku poskytnu, abych tím ukázal, že odpověď k dispozici mám. Opravdu se však více soustředím na základní motivaci otázek tohoto typu.

Bible nám také říká něco o této strategii. V knize Přísloví najdeme dva úžasné výroky, které se na první pohled zdají být v rozporu.

„Neodpovídej hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak budeš jako on.“

„Odpověz hlupákovi podle jeho hlouposti, jinak bude moudrý ve svých očích.“ (Přísloví 26:4-5)

Hlavním argumentem, že tato tvrzení nejsou protichůdná, je samotný fakt, že jsou v Písmu uspořádána přímo za sebou. Nikdo tedy nemůže věřit, že spisovatel, který byl inspirován k napsání těchto výroků by si jejich protiřečení nevšiml. Proto pro správnou interpretaci, těchto dvou výroků, musíme vycházet ze skutečnosti, že protichůdně myšleny nebyly.

Důvod, proč bychom neměli odpovídat hlupákovi podle jeho hlouposti, je „abys nebyl sám jako on.“ Z toho vyplývá, že bychom neměli ustupovat z našeho předpokladu biblické pravdy, z důvodu, abychom odpověděli na otázky. Například je mi často kladen dotaz, „jak bez použití Bible dokážete, že stvoření je pravdivé?“ Tato otázka má hlavní motiv v tom, že tazatel říká, že se nemůže ztotožnit s pravdivostí Bible, takže požaduje důkazy pocházející z jiných zdrojů.

Ale mým předpokladem je, že všechny důkazy jsou interpretovány ve světle biblické pravdy. Pokud odmítnu již tento výchozí bod, pak jsem tento argument již připustil.

Je to nesmírně důležitý bod, který často opomíjí mnoho kreacionistů, kteří se dlouho snaží najít “stříbrnou kulku”, která vyvrací evoluci.

Ale pokud budeme hrát tuto hru, pracujeme vlastně nebiblickým způsobem. Pokud se pokusíme dokázat pravdu o Stvoření, nebo se pokusíme dokázat, že Bůh existuje, tím, že předložíme důkazy, je to, jako bychom Boha předvedli před soud. (2)

V soudní síni se soudci a porotě předkládají důkazy. Takže nekřesťanský tazatel se stává soudcem a porotou, a jeho rozsudek, je o tom, zda existuje Bůh nebo jestli říká pravdu. Úmysly těchto kreacionistů jsou dobré, ale když si zanalyzujeme jejich chování, zjistíme, že se jedná o záměry nebiblické.

Bible se nikdy nepokouší zveřejnit argument o tom, zda Bůh existuje nebo ne. Pokud by byla takováto důkazní apologetika správná, kniha Genesis by jistě začínala pojednáním na toto téma.

Místo toho se kniha Genesis otevírá slovy „Na počátku, Bůh …“ Existence Boha se předpokládá jako samozřejmá. Proto Pavel vysvětluje v Římanům 1, že ve skutečnosti všichni ve svém nitru vědí, že Bůh existuje, takže se nemohou vymlouvat. Jedinou diskusí o možné neexistenci Boha v Bibli je opakovaný verš, který se nachází v Žalmu 14:1 a opět v Žalmu 53:1 – „Blázen si v srdci říká: Bůh není.“ Může se zdát urážlivé označovat někoho za blázna, ale tímto označením Bůh popisuje ateistu, ačkoliv může být inteligentní. Přísloví 26:4-5 jasně vysvětluje, jak se s ateisty má hovořit. Neopouštějme naše předpoklady a nepoužívejme jejich, abychom jim odpověděli.

Přísloví 26:5 nám doslova říká, že bychom měli odpovědět bláznovi podle jeho bláznovství! Proč? „Aby nebyl moudrý ve vlastních očích.” Jinými slovy, když jsme odmítli přijmout jeho předpoklad, teď mu odpovíme, abychom mu ukázali absurdnost jeho předpokladu. Takže místo pokusu dokázat Stvoření pomocí ne-biblického předpokladu, mu rádi ukážeme, že nebiblické předpoklady vedou k nesmyslným argumentům.

Příkladem toho je, že ukážeme nevěřícímu, že on nemá žádné absolutní morální měřítko, se kterým by mohl poměřovat to, s čím nesouhlasí.

Existuje například mnoho ateistických webových stránek, které uvádějí kreacionisty jako „lháře pro Ježíše“. Je to proto, že tvrdí, že říkáme lži o evoluci. Samozřejmě, že tak nečiníme – říkáme pravdu. Je však důležité zvážit, proč jim na tom tak záleží, když jen lžeme!

Co vlastně v jejich pohledu na svět znamená lež? Aby nás skutečně mohli nazývat lháři, musí si definici lži vypůjčit z biblického pohledu na svět, a pak se ovšem staví proti němu! Bez biblického pohledu na svět neexistuje důvod, aby se lhaní považovalo za nemorální.

Absurditu ateistického pohledu dokazují někteří tázající, kteří nám položí otázky, které byly pouze zkopírovány a vloženy z jiných webových stránek. Někteří z těchto lidí se rozčilili, když jsem na jejich otázky neodpověděl. Ale pokud si sami nepromysleli argumenty, proč bych měl trávit čas tím, že jim odpovím?

Jeden takový spisovatel tvrdil, že jen proto, že zkopíroval otázku, není její obsah neplatný. To je pravda. Ale moje odpověď – že jsem ho nasměroval k článku na jiné webové stránce, kde již byla odpověď na jeho otázku – byla pro něj považována za nedostatečnou!

Otázka mohla být relevantní, ale jeho opakované použití kopírování a vkládání před samotným přemýšlením nad tímto dotazem, učinilo jeho požadavek, na moji podrobnou a originální reakci, zbytečným. Zatímco kdyby někdo jiný položil otázku stejného zaměření, ale vzešlou z jeho vlastních myšlenkových pochodů, velmi rád bych takovému tazateli poskytl osobní a podrobnou odpověď.

Doufám, že čtenáři budou nadále klást otázky. Také doufám, že čtenáři budou nadále přemýšlet o těchto otázkách. Rád na otázky odpovídám, i když to občas udělám i špatně. Ovšem snažím se odpovídat tak, jak nejlépe dokáži a také tak, aby co nejvíce dotázaných obdrželo odpověď, kterou si myslím nebo doufám, zaslouží.

Odkazy:

(1) Dawkins, C.R. (2006), The God Delusion, (London: Bantam Press), p. 80
(2) This particular analogy of putting God on trial was explained to me by Sye Ten Bruggencate of www.proofthatgodexists.org

Autor:

Paul Taylor z Creation Today