Nukleová kyselina – stvořil ji “nový bůh”?

Podmínky potřebné pro vytvoření nukleové kyseliny jsou zcela odlišné od podmínek, které jsou nezbytné pro tvorbu jiných organických molekul, tvořících základní stavební prvky živých struktur. Kondenzací kyanovodíku v koncentrovaném čpavku (1–10 mol·dm^-3) se tvoří aminokyselina adenin. I kdyby se veškerý dusík v atmosféře změnil na kyanid amonný a rozpustil se v oceánu, koncentrace by nepřekročila 0,2 mol·dm^-3. Prebiotickéⁱ podmínky tak značně omezují možnost vytváření nukleové kyseliny. Je pravda, že za simulovaných prebiotických podmínek se tvořily puriny a pyrimidiny, ale nikdy se nepodařilo prokázat fosforylaciⁱⁱ.

Kondenzace ribosy s adeninem nebo s guaninem navíc dává vzniknout nepřirozeným nukleotidům. Ke zformování nukleové kyseliny je zapotřebí, aby se nukleotidy (purinové nebo pyrimidinové báze spojené s ribosou nebo deoxyribosou a zbytkem kyseliny fosforečné) spojily a vytvořily rozsáhlé molekuly biopolymerů, kterým se říká nukleové kyseliny (obrázek 5.3). Nukleové kyseliny jsou tvořeny čtyřmi různými nukleotidy (báze thymin, cytosin, adenin a guanin jsou součástí nukleotidů DNA, v RNA je thymin nahrazen uracilem); sekvence nukleotidů nese genetickou informaciⁱⁱⁱ, která určuje strukturu bílkovin – a jejich prostřednictvím i celkovou strukturu organismu.

Tento vztah mezi bílkovinami a nukleovými kyselinami je ve své podstatě otázkou o slepici a vejci: Co bylo dřív? Tradiční teorie říká, že nejdříve se objevily bílkoviny, ale zjištění, že ribonukleová kyselina jeví enzymatickou aktivitu, vedlo k domněnce, že se možná nejdříve objevily enzymaticky aktivní RNA (tzv. ribozomy), čímž se objevily slepice i vejce zároveň. Tato hypotéza má však spoustu problémů. Ribosa se tvoří v prebiotických podmínkách jen ve velice nízké koncentraci a velice rychle se rozkládá. A navíc, odkud se vzal všechen kyanid, který je nezbytný pro tvorbu purinů? Jak ukázal Kosting, zdroj kyanidu je pro hypotézu „světa RNA“ hlavním problémem.⁸ Také pyrimidiny se v prebiotických podmínkách nevytvářejí tak, aby byly použitelné. Dalším závažným problémem – stejně jako u bílkovin – je otázka sekvence. Aby mohly DNA a RNA v biologických systémech fungovat, musí být jejich nukleotidy seřazeny v konkrétní posloupnosti^iv. Tyto sekvence by se musely vytvořit náhodně. Jak ukazuje tabulka 5.2, pravděpodobnosti jsou opět mizivé.

Jakmile se vytvoří molekula, například DNA, počet otázek týkajících se toho, co bylo dřív, ještě vzroste. Jak došlo například k tomu, že je možná replikace^v nebo transkripce^vi? Odkud se vzaly enzymy, které jsou potřeba k rozbalení molekul DNA? Pokud se vytvořily náhodou, odkud se vzaly geny kódující jejich skladbu? Také za to může náhoda? Je to neřešitelná situace, zvláště proto, že zde ještě nemůže hrát žádnou roli přírodní výběr, neboť „náhoda“ může působit pouze na úrovni genů.

Evolucionisté tvrdí, že geny se objevily pouze jako produkt náhody. Množství víry, které je pro přijetí tohoto scénáře nezbytné, je šokující. Tím však problémy nekončí. Vzhledem k tomu, že nukleové kyseliny musejí obsahovat správnou informaci pro stavbu bílkovin, je potřeba s velkou pečlivostí zajistit, aby se do jejich stavby nedostaly žádné chyby. Stavební enzymy jsou známé jako polymerázy; do procesu tvorby nukleových kyselin však vstupuje i další skupina enzymů, tzv. editázy, které opravují případné chyby. Tyto enzymy fungují jako „korektoři“ a kontrolují práci polymeráz. S velikou pečlivostí opravují případné nalezené chyby vzniklé při stavbě nukleových kyselin. Není to jen nesmírně důležitý proces, ale také proces, který v nás vzbuzuje hluboký údiv. Jak se takový složitý systém úkolů a kontroly vyvinul? Náhodou?

Nový „Bůh“

Pro teorii naturalistického původu života to představuje zásadní problém. Původ tak nepředstavitelně složitého systému oprav a tvorby speciálních molekul není možné z naturalistického hlediska vysvětlit výběrem^vii, ale musí záviset na čiré náhodě. Jakákoli chyba se totiž projeví teprve poté, co se informace obsažená v DNA přepíše do bílkoviny. Opravy se však provádějí ještě dříve, než se přepis z DNA do bílkoviny uskuteční, a proto zde proces výběru (přírodního výběru) nemůže působit. Výběr se uplatňuje pouze na úrovni fenotypu^viii a nikoliv na úrovni genotypu^ix. Touto otázkou se budeme důkladněji zabývat později, nyní může být ve zkratce vysvětlena následovně. Knihu obsahující chyby není možné opravit, pokud korektor neví, že v ní nějaká chyba je.

To samozřejmě vyžaduje, aby korektor knihu nejen přečetl, ale také aby ji opravil. Z toho vyplývá, že korektor musí vědět přesně, co dělá. V tomto procesu je obsažen inteligentní plán. Pokud kniha obsahuje například plán stavby letadla a chyba je v samotném plánu, pak se projeví teprve poté, co bude letadlo postaveno a odzkoušeno. Kniha sama o sobě nemůže vědět, že je v ní chyba, a k testování může dojít až poté, co je letadlo sestaveno. Totéž platí o genetickém kódu. Jak je možné opravit informaci, aniž by byl produkt vytvořen nebo otestován? To si žádá předem konkrétní vědomosti a zároveň to naznačuje (přesněji řečeno vyžaduje) existenci inteligentního plánu.

V opačném případě musí existenci složitých systémů replikace, transkripce a korekce polynukleotidových řetězců vysvětlit jenom a pouze náhoda. A to si žádá opravdu velkou dávku víry – přímo úžasné víry – v boha náhody. I kdybychom snad přeci jen připustili možnost spontánního vývoje potřebných molekul, jejich samotná existence má k životu ještě hodně daleko. Tyto molekuly by musely být šťastnou náhodou umístěny tak, aby se mohl spontánně vytvořit živý systém^x. Ať se však vědci snaží jakkoli, zatím se jim nepodařilo vytvořit žádný živý systém; přesto tvrdí, že uspořádání živých systémů se vytvořilo prostřednictvím přírodního výběru. To jej staví na úroveň jakéhosi „boha“, protože všechny potíže uvnitř systému jsou nakonec „vyžehleny“ pomocí odkazu na přírodní výběr.

POZNÁMKY:

i tj. na rané Zemi – pozn. recenzenta
ii Navázání zbytku kyseliny fosforečné. – pozn. překladatele
iii Molekulární biolog Dr. Doug Axe tvrdí, že genetický kód si lze představit jako cca 1 GB informace zapsaný do několika málo organických molekul, které vytvářejí jednotlivé chromozomy, a to všechno je sbaleno do malého zlomku z celkového objemu buněčného jádra. Jedná se o systém, kde informace v 1 dimenzi (sekvence nukleotidů v genetickém kódu) se převádí nesmírně složitými rekonstrukčními mechanismy do 3 dimenzionální podoby (trojrozměrné makromolekuly proteinů). Filozof prof. David Berlinski k tomu říká, že v přírodě neexistuje žádná skutečná analogie něčeho takového. Buňka je naprosto unikátní systém. Informatik prof. Werner Gitt zase říká, že hustota záznamu informace v genetickém kódu je o mnoho řádů vyšší než v nejvyspělejších počítačových systémech současnosti. Kdyby špendlíková hlavička obsahovala pouze molekuly s genetickým kódem (DNA), tak by v nich zapsaná informace vydala na 189 milionů kilometrů vysoký sloupec knih formátu A5. – pozn. recenzenta
iv určité sekvenci – pozn. recenzenta
v Replikace DNA je proces tvorby kopie molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Při tomto procesu se genetická informace přenáší z jedné molekuly DNA (tzv. matrice) do jiné molekuly stejného typu (tzv. replika). – pozn. recenzenta
vi Transkripce představuje proces přepisu genetické informace z DNA do RNA. – pozn. recenzenta
vii obdoba přírodního výběru v biologii (zoologii) – pozn. recenzenta
viii Fenotyp je soubor všech pozorovatelných vlastností a znaků živého organismu. Je obdobou hardware. – pozn. recenzenta
ix Genotyp je soubor veškeré genetické informace organismu, respektive veškeré genetické informace, týkající se zkoumaného znaku či znaků organismu. Je obdobou software. – pozn. recenzenta
x buňka (jednobuněčný organismus) – pozn. recenzenta

ODKAZY:

(7) WALTON, J. C. Organization and the origin of life. In Origins. 1977, sv. 4, s. 20.
(8) KOSTING, J. F. Earth’s Early Atmosphere. In Science. 1993, sv. 259, s. 920–926.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.