Variace již obsažené v genofondu

Pro většinu vlastností organismu existuje více než jedna alela (jedna z několika alternativních forem konkrétního genu). Různé geny se musely objevit (z evolučního hlediska) čistě náhodou, protože se zde jedná o genotyp. Genotyp organismu obsahuje jak latentníⁱ, tak aktivní geny. Ve fenotypu se projeví jen strukturní geny, které byly aktivovány. Je proto potřeba, aby se nový gen nejprve projevil, než může do hry vstoupit přírodní výběr. Pokud gen zůstane latentní, pak se podobá zavřené knize, kterou nikdo nečte. Jeho informace není použitelná a nikdy nic nevytvoří.

Co se týče alel, pak se vyjádření informace v nich obsažené řídí složitým systémem dominance a recesivity. Frekvence projevu genu navíc může změnit fenotyp. Pokud se například gen kódující růstový hormon projeví často, pak to může mít výrazný vliv na velikost organismu. Variace ve velikosti proto nevyžadují nutně nové geny, jen rozdílnou frekvenci projevu téhož genu. Příklad takové „zabudované“ variace v genofondu najdeme v rozmanitosti psích plemen. Alely genů musely existovat už u divokých psů a vlků, jejichž domestikací byl vyšlechtěn pes domácí. Tyto zarážející rozdíly u tohoto živočicha existovaly už dávno, ale nikdo je neviděl, protože se u divokého typu neprojevily. Odkud se tedy vzaly? Odpověď zní: buď čirou náhodou, nebo jako výsledek inteligentního plánu. Když se rozhodneme věřit, že se dodatečné geny vytvořily náhodou, pak na to máme přirozeně právo. Musíme si však uvědomit, že pravděpodobnost nahodilého vzniku je u každého jednotlivého genu stejná jako pravděpodobnost, že exploze hromady dřeva postaví vybavenou vilu.

Výběrem z přirozených variací zabudovaných do genofondu byly kromě psů vyšlechtěny i všechny ostatní zdomácnělé druhy živočichů, jako například skot nebo drůbež. Jedná se o veliké změny ve fyziologii a morfologii a jejich příčinou je výběr uskutečňovaný člověkem v průběhu relativně krátké doby. Proto je zde evoluce rozhodně vyloučena. Jen na úrovni morfologie jsou rozdíly mezi jednotlivými plemeny psů (kdy nikdo nepochybuje, že se jedná o tentýž druh) větší než rozdíly v celé čeledi psovitých (Canidae). (1)

Z kreacionistického hlediska platí, že obrovský úvodní genofond umožňuje existenci rozsáhlé škály adaptivníⁱⁱ morfologie a fyziologie. Tento obecný genofond je v Bibli označován slovem „druhy“. Adaptivní paprskovité členění, pozorované evolucionisty, není proto ničím větším než konečným výsledkem rozčlenění genofondu v důsledku vlivu vnějších faktorů, například rozdílů v klimatu, lokalitě apod.; nebo v případě domácích zvířat vlivem výběru vedeného člověkem (a v současné době i genové manipulace). Jsou vybírány ty genové vzory, které jsou vhodné pro dané prostředí a ke změně dochází velmi rychle.

Vyjádření genu je ovlivňováno například také hormonální modulací, aby se projevily rozdíly ve strukturním vyjádření genu, co se týče velikosti a délky indukce během vývoje. Rozdílné hormonální modulace, reagující na „Zeitgebers“ (stimuly z prostředí, které startují hormonální procesy), mohou změnit čas i rozsah reakce a vést k reproduktivně izolovaným společenstvím, které by evolucionisté mohli považovat za různé druhy, ale v podstatě se jedná o pouhé extrémy ve vyjádření genu v rámci již existujícího genofondu.

Evolucionisté si jsou vědomi toho, že dochází ke změnám ve frekvenci genotypu, a to vede ke změnám v distribuci genu, jak to předpovídá Hardyho-Weinbergův zákon. Většinu změn však vysvětlují jako výsledek nahodilých mutací – a to si vyžaduje obrovskou dávku víry.

Dokonce i evolucionisté přiznávají, že apriorní adaptace, umožňující přežití organismu v měnících se podmínkách prostředí, musela hrát významnou roli. Apriorní adaptace si ovšem vyžaduje apriorní existenci genů schopných reagovat na podněty z okolního prostředí – a přesně to říkají kreacionisté. Odkud se tyto plně vyjádřitelné geny vzaly? Jediné možné odpovědi jsou opět buďto čirá náhoda, nebo inteligentní plán.

Přečtěte si o dalším mechanismu, kterým je možné dosáhnout variací genofondu. Další článek se zabývá reprodukční výměnou.

Poznámky:

i utajený, skrytý – pozn. recenzenta
ii přizpůsobivý – pozn. Recenzenta

Citace:

(1) WAYNE, R. K. Cranial Morphology of Domestic and Wild Canids: The Infl uence of Development of Morphological Change. In Evolution 1986, sv. 40, s. 243–261.

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.