Stvoření života ve zkumavce?

Co kdyby tým vědců oznámil v zítřejších titulcích, že ze základních neživých chemikálií stvořil živý, reprodukce schopný organismus?

Vím (protože jsem se zeptal na pár setkáních a viděl jsem ustarané obličeje), že by bylo znepokojeno mnoho křesťanů. Jedna věc je jistá, mnozí humanisté by nebyli schopni zadržet radostné jásání. Mohli by prohlašovat, že tato skutečnost je posledním hřebíčkem v rakvi pro ty, kdo věří ve stvoření. Honosili by se jistě vítězoslavnými novinovými titulky jako: “Stvořitel není třeba ke stvoření života”.

Chci podotknout, že tato myšlenka není úplnou spekulací. Před nedávnem, skutečně jeden tým avizoval, že hodlá začít pracovat na stejném úkolu. Mějme však na paměti, že ničeho takového nedosáhli. Pouze řekli: „Začneme na tom pracovat.“

Do kreacionistické organizace Creation Ministries International okamžitě přišel posměšný email, který říkal: „Vy hloupí křesťané, teď uvidíte … jakmile se jim to povede, důvěryhodnost víry ve stvoření bude u konce.“

I kdybychom však předpokládali, že by skutečně tento tým ve svém úkolu uspěl, byla by takováto reakce oprávněná? Ve skutečnosti je velmi snadné poukázat, jak je toto jednání nelogické a neracionální. Kdyby se opravdu tomu vědeckému týmu podařil jejich záměr, pak by se křesťané měli v určitém smyslu velmi zaradovat a použít tento experiment jako důkaz pro stvoření.

Proč?

Když uvažujeme nad tím, jak vznikl život, existují pouze dvě alternativy. Buď byl život stvořen inteligentním zdrojem, nebo vznikl sám od sebe – tj. vyvinul se. To je skutečně to, co nazýváme “evolucí” – věci, které se sami vytvářejí, spontánně vznikají z přírody – z hmotného světa – bez vnější pomoci.

Takže pokud by někdo tvrdil, že tím, že byl uměle vytvořen život ve zkumavce, se vymaže myšlenka Stvoření, by ve skutečnosti říkal: „Když uměle vytváříme život ve zkumavce, dokazujeme, že se vyvinul.“ Nyní nahraďte slova kurzívou v této větě, jinými slovy stejného významu, a ta absurdita bude velmi jasně vidět: „Využití inteligence k tvorbě života ve zkumavce dokazuje, že život vznikl sám a nevznikl prostřednictvím inteligence.”

Další analogie může být následující: řekněme, že někdo, kdo je vyplaven na břeh na vzdáleném ostrově, uvidí přenosný bateriový televizor. Nikdy předtím tito lidé neviděli televizní přijímač, ale nakonec ho zkusili zapnout a pozorně ho pozorovali. Jak tento televizor vznikl, je pro ně záhadou. Jeho objevitel se proto rozhodne, že jej rozmontuje a probádá. Roky ho studuje a snaží se přijít na to, jak funguje.

Díky tisícům hodin strávených přemýšlením a při vynaložení veškerého svého úsilí, se tento člověk naučí, jak udělat přesnou kopii každé součástky, a jak tyto součástky smontovat dohromady, přesně stejným způsobem, jako originál. Nakonec přišel okamžik – kdy mohlo být stlačeno zapínací tlačítko. Voilá, funguje to.

Pokud by došlo k takovému úžasnému úspěchu, bylo by to jistě pro takového člověka vrcholným bláznovstvím kdyby prohlásil: „Hurá, teď to vím jistě, tento přístroj, který jsem našel, se vytvořil sám!“

Věřím, že tato analogie je jasná. Pokud lidstvo někdy bude schopno uměle vytvořit živý organismus, bude se tento příběh podobat příběhu o této televizi na ostrově. Původní návrh bude s vynaložením velkého množství inteligentního úsilí zkopírován.

Avšak skutečnost, že se všemi našimi znalostmi o molekulární biologii, nejsme ani blízko k tomu, abychom věděli vše o složitosti dokonce i nejjednoduššího živého organismu, ukazuje, kolik konstrukční síly a inteligence bylo zapotřebí pro stvoření originálu.

Věřím, že jsou v zásadě lidé schopni se dostatečně učit, aby mohli doufat, že jednoho dne dosáhnou takové inteligence, aby byli schopni uměle vytvořit třeba pouhou bakteriální buňku.

To však ani zdaleka neohrožuje stvoření popsané v Genesis, nýbrž to odráží pouze obraz Boha, který je v člověku zapsán – tvořivost a inteligenci. (Genesis 1:27)

Tvorba umělého viru

Stejný tým, který přišel se zprávou, že začne pracovat na „umělém vytvoření života”, rovněž oznámil koncem roku 2003, že se jeho vědcům podařilo sestavit z “běžných jednoduchých komponent” fungující virus. (i)

Samozřejmě, virus skutečně není živý. Nemá žádný systém s nímž by se udržoval nebo se sám reprodukoval. Popravdě, to není nic víc, než parazitický kus DNA.

Analogie

Syntetický virus, o kterém se psalo v novinových titulcích, byl replikou známého typu PhiX, který je pro lidi neškodný. Podobná věc byla fakticky provedena již dříve, tehdy se jednalo o napodobení Polioviru.

V žádném z těchto případů nebylo sestavení syntetického viru skutečnou „výhrou”. A i navzdory velkolepým titulkům byste jen těžko hledali použité stavební prvky ve vašem blízkém obchodě.

Vědci například nevytvářeli umělou DNA z prvotních surovin. Namísto toho byly použity malé kusy již existující DNA, které byly následně chemicky spojeny tak, aby výsledná větší molekula měla správnou sekvenci. Jak věděli, co je správná sekvence? Věděli (kopírovali) sekvenci již existujícího viru PhiX. Přesto se jedná o velký krok směrem k možnosti jednoho dne vytvořit živý jednobuněčný organismus.

Molekuly s dlouhým řetězcem (jako DNA) skutečně nesou naprogramované informace – specifickou sekvenci symbolů (jako jsou písmena abecedy). Tyto informace mohou být přenášeny a kopírovány, ale neprojeví se v chemických vlastnostech látky, která je nese, stejně jako zpráva na stránce papíru nesouvisí s vlastnostmi inkoustu a papíru.

Vědec, který chce vytvořit život, vynakládá na tuto tvorbu svoji inteligenci, aby dospěl k vytouženým informacím.

Tento článek byl poskytnut společností Creation Ministries International – další články v češtině najdete zde.

Autor:

Carl Wieland

Odkazy:

(i) “Researchers create virus in record time,” Washington Post (November 24, 2003).