Biblická koncepce „druhů“ versus současné druhy

Genesis 1:21,25 uvádí toto vysvětlení:

„I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že to je dobré… Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů. Viděl, že to je dobré.“

Ve světle výše uvedených skutečností je také potřeba znovu se zamyslet nad biblickou koncepcí „druhů“. Je jasné, že za biblický „druh“ (kind) není možné považovat současný druh (species), ale že mu odpovídá vyšší taxonomická úroveň, například rod, v některých případech dokonce čeleď.

V případě galapážských pěnkav měl tedy Darwin pravdu, když postuloval společného předka. Mechanismem změny ovšem nebyla ani mikroevoluce (mutace v rámci jednotlivých genů, neboť ty jsou škodlivé) ani makroevoluce, ale pouze různá aktivace a přeskupení stávajícího genomu. Ke genomu nepřibyl žádný nový materiál, protože jeho schopnost vytvářet variace byla více než dostatečná k tomu, aby vytvořila všechny druhy galapážských pěnkav (přesněji pěnkavek).

Také v případě divokých psovitých šelem bylo v genech dostatek prostoru pro variaci, aby z nich mohly vzniknout všechny formy domácích psů. Tuto změnu někteří vědci označují jako mikroevoluce, ale vzhledem k tomu, že je založena na přírodním výběru a aktivaci již existujících genů, nedochází na genetické úrovni k žádné opravdové změně.

Možná bychom to mohli přirovnat ke klavíru: klávesy klavíru představují geny, a sekvence (pořadí), ve kterých jsou stiskávány (aktivované a projevující se geny) pak vytvářejí hudbu (varianty). Kolik melodií je možné na klavír zahrát? Je jich neomezený počet, a proto žádné dvě melodie nemusejí být stejné. V tomto případě jsme omezeni pouze na klavírní hudbu (tj. druh v biblickém pojetí), ale kdybychom chtěli slyšet jiný druh hudby, museli bychom hrát na jiný nástroj, třeba na housle. Nyní je již jasné, proč dva lidé nemusejí být stejní nebo proč může existovat tolik ras. Je to dáno obrovským potenciálem proměnlivosti, která je zabudována přímo do genofondu.

Zvířata se nemohou vyvíjet z jednoho druhu do druhého, v organismech však existují genetické mechanismy, které dokáží vytvořit neomezenou řadu variací. Je proto na místě se ptát, jak dlouho trvalo současným živočichům, než dosáhli stávající míry rozmanitosti, a o kolik „druhů“ se jednalo (či z pohledu kreacionisty – existovala Noemova archa a kolik „druhů“ bylo potřeba k tomu, aby se dala vysvětlit šíře a rozmanitost živočišné říše, která je dnes ozdobou naší planety, a jak se živočichové rozptýlili po celé planetě?).

Přečtěte si více ve článku s názvem: Proč je tolik druhů?

AUTOR:

Tento článek je převzatý z knihy Genesis konflikt od prof. Waltera J. Veitha, doktora zoologie, mezinárodně uznávaného vědce, přednášejícího v mnoha zemích Afriky, Evropy, Ameriky a Austrálie. Profesor Veith věří, že evoluce neposkytuje uspokojivé vysvětlení našeho původu. Jeho kniha Genesis konflikt, stejně tak i série videí, která předkládá myšlenky z této knihy, jsou k dispozici v našem eshopu (nebo ZDARMA ke shlédnutí).

Prof. Dr. Veith v této knize prezentuje své studium původu života. Jeho přírodovědecká vášeň ho přivedla k radikálnímu životnímu přehodnocení jeho dřívějšího evolučního pohledu na svět. Upozorňuje na mnohé omyly i neznalost mnoha důležitých objevů. Mýty v dané oblasti systematicky vyvrací a nahrazuje alternativou kreacionistického výkladu přírodních jevů.